Letadlová loď HMS Venerable (2): Pod třemi vlajkami na širém oceánu

HMS Venerable byla letadlová loď třídy Colossus Royal Navy. Do služby Britské tichomořské flotily vstoupila 17. ledna 1945 a sloužila tak jen několik posledních měsíců 2. světové války. V roce 1948 byla HMS Venerable prodána do Holandska a přejmenována na HNLMS Karel Doorman.

Předchozí část: Letadlová loď HMS Venerable (2): Pod třemi vlajkami na širém oceánu

Nejblíže bojovému nasazení měla loď v roce 1960, kdy mířila k ostrovu Nová Guinea, jenž se stal předmětem napětí mezi Nizozemím a Indonésií, činící si nárok na západní polovinu ostrova, kterou tehdy kontroloval Amsterdam. Indonésie plánovala vojenskou invazi, jež měla zahrnovat i útoky na loď Karel Doorman pomocí bombardérů Tu-16KS-1, nesoucích řízené rakety Kometa. Proběhlo i několik ozbrojených incidentů, poté se ale napětí uklidnilo a letadlová loď nakonec do boje nezasáhla.

Plavba směr Jižní Amerika

Po skončení nizozemsko-indonéské krize se změnila i hlavní úloha nizozemského nosiče Karel Doorman, neboť v rámci NATO se měl uplatňovat zejména coby protiponorková platforma. Hlavními typy letecké techniky se tedy staly již zmíněné letouny S-2 Tracker a vrtulníky S-55, kterých pak na palubě sloužilo celkem 14 kusů. V zájmu zvýšení efektivity těchto operací padlo rozhodnutí nosič přestavět, a tak se Karel Doorman roku 1964 dočkal úhlové paluby s odklonem osm stupňů. Byl přestavěn i jeho velitelský ostrůvek a loď dostala také nové výtahy, nový parní katapult a moderní nizozemské radary, jež se staraly o vyhledávání, sledování a identifikaci vzdušných a hladinových cílů. Bojové letouny Sea Hawk a Avenger se pak přesunuly na zem a Karel Doorman sloužil jako protiponorkový nosič v Atlantiku. Tuto roli zastával do dubna 1968, kdy jej těžce poškodil požár v kotelně.

Vzhledem k mezinárodní situaci už se stejně předpokládalo jeho brzké vyřazení, takže havárie tento proces jen urychlila a o poškozenou loď projevila zájem Argentina. Ta již vlastnila jeden nosič třídy Colossus, který dostal jméno Independencia, modernizovaný Karel Doorman by však znamenal výrazný nárůst schopností argentinského námořnictva. Poškozené plavidlo tedy obdrželo novou pohonnou soustavu z nosiče HMS Leviathan a dne 1. září 1969 odplulo do Argentiny. 

Její námořnictvo dalo této lodi nový název ARA Veinticinco de Mayo (někdy také v podobě 25 de Mayo, tzn. „25. květen“, což je datum vrcholu argentinské revoluce proti Španělsku v roce 1810). Zastaralý nosič Independencia byl v roce 1970 přesunut do zálohy a na palubu nového plavidla se přemístila jeho letecká skupina, jež tehdy zahrnovala zejména stíhací stroje F9F Panther a F9F Cougar. V průběhu 70. let prodělal nosič několik modernizací, takže dostal mimo jiné komunikační systém Ferranti CAAIS, díky němuž mohl komunikovat s argentinskými torpédoborci Typ 42. V letech 1980–1981 proběhly také úpravy letové paluby, katapultů a přistávacích zařízení.

Přípravy na boj o ostrovy 

Argentinci totiž zamýšleli i další důležité rozšíření letecké skupiny lodě Veinticinco de Mayo. Typy Panther a Cougar byly v 70. letech vyřazeny a na jejich místo přišly novější stroje A-4Q Skyhawk, kromě nichž si ambiciózní jihoamerická země pořídila i již zmíněné protiponorkové letouny S-2 Tracker a také vrtulníky AS-61D Sea King. 

Zásadní posílení ale měly přinést francouzské stíhací bombardéry Dassault Super Étendard, jež si Argentina objednala zejména coby nosiče protilodních řízených střel AM39 Exocet. Dříve těsné vztahy s Velkou Británií se totiž výrazně zhoršovaly, jelikož argentinská vojenská vláda stále více projevovala svůj zájem o sporné souostroví Falklandy. Málokdo tehdy tušil, že se schyluje k válečnému konfliktu, ale argentinští plánovači dobře chápali, že v takovém případě nutně potřebují nástroje k eliminaci britské flotily. Kombinace nosiče Veinticinco de Mayo, letounů Super Étendard a střel Exocet měla plnit přesně tuto úlohu. 

Naštěstí pro Brity se však vojenská junta v Buenos Aires ukázala jako příliš netrpělivá. Zmíněné úpravy letové paluby a dalších prvků měly umožnit starty a přistání strojů Super Étendard, ale při zkouškách vyšla najevo řada problémů, kvůli nimž se tyto operace jevily jako riskantní. Základ letecké skupiny Veinticinco de Mayo tedy nadále tvořily jen stroje A-4Q Skyhawk, kdežto letouny Super Étendard startovaly ze země. Navíc se jich v Argentině nalézal pouze omezený počet, což platilo i o střelách Exocet. 

Navzdory tomu se junta rozhodla provést invazi na Falklandy. Letadlová loď se jí zúčastnila, avšak svá letadla do útoku nevyslala, neboť sloužila jen pro dopravu vojáků. Situace se ale dramaticky vyvíjela, protože Britové se rozhodli získat ostrovy zpět. Do jižního Atlantiku vyslali operační svaz, do něhož patřily i britské jaderné ponorky, z nichž jedna (HMS Splendid) dostala úkol sledovat a v případě potřeby i potopit Veinticinco de Mayo. Nosič hlídkoval severně od ostrovů a chystal se uskutečnit letecký útok proti britským plavidlům.

Na mušce britské ponorky 

Argentinský letoun S-2 Tracker lokalizoval svaz Jejího Veličenstva a stroje A-4Q Skyhawk se již chystaly ke vzletu. Operace měla začít ráno 1. května 1982, leč Argentincům se poté již nepovedlo určit přesnou pozici britských plavidel, a tudíž byl útok odvolán. Následujícího dne britská ponorka HMS Conqueror potopila argentinský křižník General Belgrano, což vyvolalo v Buenos Aires paniku, neboť panovaly obavy, že další na řadě bude letadlová loď. Nejednalo se o obavy neoprávněné, jelikož ponorka HMS Splendid již nosič lokalizovala. Podle toho, co později uvedl britský admirál John „Sandy“ Woodward, jenž tehdy velel britskému svazu, byl na následující noc plánován torpédový útok na Veinticinco de Mayo. Právě z něj mělo argentinské velení velký strach, takže nosič z jeho pozice okamžitě odvolalo zpět do přístavu, kde strávil zbytek falklandského válečného konfliktu.

TIP: Slavná hodina britských harrierů: Legendární letouny ve válce o Falklandy

Jeho letouny A-4Q Skyhawk startovaly ze země a útočily na britské lodě. Nabízí se otázka, zda mohl argentinský nosič výrazněji změnit průběh či výsledek války, například pokud by již dokázal nasadit i letouny Super Étendard s Exocety. Ty totiž mohly přivodit ztráty, které by Britům dosti zkomplikovaly další vedení operací. Francouzské stíhací bombardéry však zahájily palubní operace až roku 1983 a v témže roce dostal nosič i nový komunikační systém SEWACO. V této podobě se ale plavil jenom tři roky, protože od roku 1986 se kvůli problémům s motory stal prakticky neschopným provozu. Až v 90. letech se Argentina rozhodla pro opravu nosiče, který měl dostat nové plynové turbíny, ale to už zemi zasáhla těžká ekonomická krize a na tento plán zkrátka nebyly peníze. V roce 1997 proto nosič Veinticinco de Mayo formálně opustil službu a roku 2000 byl prodán do Indie k sešrotování. Tak skončila pestrá kariéra plavidla, které se dá vlastně označit i za němého svědka rozpadu koloniálního systému.