Lékaři by měli začít brát vážněji zkušenosti pacientů, tvrdí nová studie
Názory pacientů na vlastní nemoc nejsou pro profesionální lékaře příliš důležité. Podle nové studie je nevyšší čas to změnit
Podle nové studie by lékaři měli věnovat větší pozornost tomu, co jim o své nemoci říkají jejich pacienti. Studie prováděná pod vedením odborníků z University of Cambridge a King's College London ukázala, že kliničtí lékaři považují názory a sebehodnocení pacientů za nejméně důležitý aspekt při stanovování diagnózy.
Výzkumníci zjišťovali, jakou váhu přisuzují lékaři různým zjištěním při stanovování diagnózy. Jako referenční onemocnění badatelé zvolili neuropsychiatrický lupus (NPSLE) – autoimunitní chorobu s prevalencí 40–130/100 tisíc obyvatel. Klinický obraz této nemoci bývá velmi pestrý – zahrnuje celkem 19 klinických syndromů, postihujících centrální i periferní nervový systém, které se často překrývají s jinými chorobami. Mezi 13 hodnocených aspektů patřily snímky mozku, názory pacientů i pozorování rodiny a přátel.
Já jsem lékař, kdo je víc?
Názory pacientů byly důležité pro méně než 4 % lékařů. Nejvýše hodnotili kliničtí lékaři vlastní názory, přestože sami přiznali, že si mnohdy nejsou jisti správností diagnózy, pokud ta zahrnuje „neviditelné“ příznaky, jako jsou bolesti hlavy, halucinace nebo třeba deprese. Závěry studie vědci zveřejnili v časopise Rheumatology.
Podle hlavní autorky studie, Dr. Melanie Sloanová z katedry veřejného zdraví a primární péče na univerzitě v Cambridge, není důvod o názorech na vlastní nemoc pochybovat a je podle ní důležité naslouchat postřehům pacientů. Obzvláště to podle Sloanová platí u chronických a déletrvajících onemocnění. Koneckonců jsou to právě sami pacienti, kdo musí se svým onemocněním žít.
TIP: Když ordinuje Dr. Google: Jak úspěšná je (samo)diagnostika pomocí internetu?
Přezíravý a paternalistický přístup části lékařů dokumentuje i studie financovaná organizacemi Lupus Trust a Lupus UK, z níž plyne, že téměř poloviny pacientů (46 %) se lékaři na jejich hodnocení nemoci nikdy neptali.
Autoři pochopitelně sebediagnostiku pacientů nepřeceňují a připouštějí, že může být nepřesná. Důležité ale podle nich je, aby lékaři při stanovování diagnózy tyto úvahy brali v potaz. Benefitem takového přístupu má být přesnější diagnóza i spokojenější pacient.
