Lehké kulomety v akci (2): Britský Lewis Gun vs. německý Maschinengewehr MG

Přednosti a nevýhody MG 08 Na rozdíl od Britů, kteří kulomety nejprve spíše podceňovali, jim císařské Německo věnovalo velkou pozornost. Koupilo licenci na systém Maxim a výsledkem se stala evoluční řada, která vedla od typu MG 99 ke zbrani MG 01, aby nakonec vznikl standardní těžký kulomet MG 08, podle místa výroby známý též pod názvem Spandau. Od britské zbraně se lišil nejen kalibrem (7,92×57 mm Mauser), ale i řešením podstavce se čtyřmi nohami (vickers v britské armádě měl trojnožku).

Předchozí část: Lehké kulomety v akci (1): Britský Lewis Gun vs. německý Maschinengewehr MG

Přednosti a nevýhody MG 08

Německý kulomet se tudíž mohl chlubit větší stabilitou a přesností, za což ale platil vyšší hmotností, protože celá sestava – včetně čtyř litrů vody v chladiči – vážila asi 69 kg, zatímco vickers na trojnožce vážil okolo 51 kg. Jinak se oba typy konstrukčně v zásadě shodovaly, takže i MG 08 používal mechanismus poháněný zákluzem hlavně a textilní nábojové pásy. Němci si ale samozřejmě uvědomovali, že vyšší hmotnost jejich kulomet handicapuje, jelikož komplikuje rychlé přesuny v obraně i útoku. Tento kontrast se projevil tím víc, když se v boji setkali s lehkými lewisy britských pěšáků.

Německá armáda ukořistila poměrně značné počty britských zbraní, z nichž část nechala konvertovat na náboje 7,92×57 mm. To se trochu paradoxně provádělo v oné belgické továrně, kde se původně měly lewisy sériově vyrábět. Je vskutku příznačné, že střelbu z lewisu standardně němečtí kulometčíci nacvičovali, jenže vilémovská armáda žádala vlastní lehký kulomet. Zkoušela se řada zbraní (Bergmann, Dreyse, Parabellum či dánský Madsen) a část jich byla přijata i do služby. Parabellum se stal dokonce standardní výzbrojí letadel, avšak žádný z typů nesplnil náročné požadavky na armádní lehký kulomet. Nakonec se tak prosadila nejjednodušší cesta – modifikace „nula osmičky“.

Všudypřítomná zbraň

Výsledkem se stalo několik odlehčených podob, z nichž do masové výroby postoupilo provedení nazvané MG 08/15, což prozrazuje také rok jeho oficiálního zařazení do služby. Základní mechanismus zůstal stejný, ale objem vodního chladiče klesl na tři litry, celá konstrukce se odlehčila a zmizel rozměrný podstavec. Místo původní zadní „palcové“ spouště obdržel MG 08/15 běžnou dřevěnou pažbu, spoušť a lučík. Měl sklápěcí dvojnožku a dal se k němu připojit bubnový zásobník se svinutým nábojovým pásem, což představovalo řešení jednoho nepříjemného problému. Při přenášení se totiž nezřídka stávalo, že se nábojový pás zamotával do nohou vojáka.

Hmotnost prázdné zbraně klesla na necelých 18 kg, což bylo sice pořád daleko víc než u lewisu, ale šlo o dramatické zlepšení, které dovolovalo přenášení zbraně jediným mužem. Ten mohl v případě potřeby pálit i vstoje, respektive z kulometu zavěšeného na rameni. V praxi se ale tento způsob uplatňoval málo a za standard platila střelba z dvojnožky. Zpočátku měl každý německý pěší pluk o třech praporech jednu kulometnou četu s trojicí těžkých MG 08, ale některé měly později i dvě čety a nástup MG 08/15 přinášel další dramatický nárůst palebné síly. Každý pluk nejdříve obdržel čtyři zbraně pro výcvik a od jara 1917 dostávala každá pěší četa dva kulomety.

Tento počet pak narostl na čtyři a nakonec na šest kusů v každé četě. Za války armáda obdržela kolem 72 000 MG 08, kdežto lehkých verzí vzniklo asi 130 000, takže šlo o takřka všudypřítomné zbraně. Důkazem se stala bizarní skutečnost, že do hovorové němčiny pronikl výraz „Nullachtfünfzehn“ coby termín pro něco naprosto běžného nebo nezajímavého. Obdobně jako u kulometu Lewis platilo, že kariéra MG 08/15 neskončila na podzim 1918, protože zbraň masivně užíval i Reichswehr a pak Wehrmacht. K poslednímu prokázanému bojovému nasazení MG 08/15 došlo v bitvě o Berlín (1945). 

Úsvit nové taktiky

Zjednodušeně je možné říci, že kulomety Lewis i MG 08/15 odpovídaly standardním taktikám a doktrínám „svých“ armád. Ona úprava britské zbraně, po níž střílela z otevřeného závěru, se provedla kvůli vyšší efektivitě chlazení. Cenou byla horší přesnost, což však příliš nevadilo, protože lewis nepatřil (a nikdy neměl patřit) k nějak zvlášť přesným zbraním. Doktrína britské pěchoty akcentovala „zahlcení prostoru palbou“ – míření na celé nepřátelské formace, a tudíž větší rozptyl nevadil. Odpovídala tomu také vyšší kadence, zatímco MG 08/15 měl větší přesnost, neboť od německého pěšáka se většinou požadovala mířená palba na jednotlivé nepřátelské vojáky.

Vilémovská armáda dokonce sestavovala speciální družstva, jež měla vést velmi přesnou palbu z kulometů na hodnotné cíle, takzvané Maschinengewehr-Scharfschützen. Pro útočné akce byl ale logicky vhodnější výrazně lehčí lewis, jenž užíval progresivní vzduchové chlazení a pohon prachovými plyny, čímž vlastně odpovídal dnešním lehkým či univerzálním kulometům, kdežto MG 08/15 představoval již překonanou koncepci. Je však nutné zdůraznit, že ačkoli z ryze technického hlediska vcelku jasně dominoval lewis, byli to Němci, kteří jako první učinili onen důležitý krok v taktice pěchoty.

TIP: Smrtonosný Maxim: Praotec všech kulometů

Na začátku války mělo pěší družstvo pušky a fungovalo s podporou těžkých kulometů. Armáda Viléma II. pak navrhla nový způsob organizace družstva, jehož „srdcem“ se stal lehký kulomet s dvoučlennou obsluhou. S trochou nadsázky lze říci, že ostatní pěšáci s puškami působili hlavně jako „ochránci“ kulometu, jenž koneckonců tvořil největší část palebné síly družstva. To pak logicky vedlo k velkým změnám v taktice, jež mezi válkami rozpracovali Němci a které převzaly i armády dalších zemí užívající tyto koncepce dodnes.