Lachtani arktičtí: Skvělí lovci, houževnatí bojovníci i bezbranná kořist
Lachtani antarktičtí se velikostí nemohou rovnat rypoušům ani mrožům, ale přesto se dá říct, že patří spíše k větším druhům ploutvonožců. Samci potřebují svoji zdatnost nejen kvůli zdárnému lovu, ale také pro období říje...
Samičky lachtanů antarktických (Arctocephalus gazela) dorůstají délky 1,2–1,4 metru a hmotnosti do 55 kilogramů, samci jsou výrazně větší. Dospělé kusy dosahují délek kolem dvou metrů a průměrné hmotnosti bezmála 190 kilogramů. Jsou to výborní lovci, kteří se na dobu až deseti minut umí ponořit do hloubky 250 metrů, i když jejich typické ponory směřují na 3–4 minuty jen asi 40 metrů hluboko. Živí se především krilem, ryby a hlavonožci, občas ukořistí ptáka.
Samci potřebují svoji zdatnost nejen kvůli zdárnému lovu, ale také pro období říje, jehož hlavní část probíhá zhruba mezi listopadem a lednem. Na pláže ostrovů dočasně osvobozených od ledového příkrovu nejprve připlouvají právě samci, kteří spolu bojují o teritorium. Při těchto tvrdých střetech dochází často i ke smrtelným zraněním a samci ztrácejí denně 1,5 kilogramu na váze. Těm nejúspěšnějším je odměnou harém až dvaceti samic, s nimiž se páří, aby založili novou generaci. Samičky ovšem musí nejprve dát život malým lachtanům, jejichž život uvnitř matčina lůna započal na stejných místech předchozí sezónu.
TIP: Arktičtí mroži lední: Mrazivá setkání s mořskými slony
V průběhu říje se pak novopečené matky starají o malé lachtany, páří se a zároveň vyrážejí lovit na moře. Přes veškerou péči se konce prvního života nedočká celá čtvrtina mláďat, z nichž mnohá padnou za oběť nejhorším nepřátelům – tuleňům leopardím, kosatkám a v severnějších polohách i žralokům.