Kyselá pochoutka: Za šťavnaté citrony platili císaři antického Říma ohromné sumy
Dávný příchod citrusů do Středomoří způsobil senzaci. Žlutavé plody nezvyklé vůně byly žhavou a draze placenou novinkou. Dovolit si je mohli jen ti nejmovitější!
Jak se před dvěma tisícovkami let dalo ukázat, že „na to máte“? Repertoár nejrůznějších symbolů bohatství a moci byl sice pestrý, ale ne nevyčerpatelný. Během gladiátorských her, které sponzorujete, mohou třeba účinkovat žirafy nebo nosorožci dovezení z Afriky. Můžete při jejich sledování pojídat olivy z Kyklad a opájet se vonnými esencemi z Dálného východu. Pokud vám ale na zlatých mísách s občerstvením chybí pár citronů, dojem na nikoho neuděláte! Podivné žluté koule s tuhou slupkou byly totiž společensky hodnoceny nejlépe.
Do Středomoří je dovezli první kupci krátce po začátku nového letopočtu. Tento artikl se jim vyloženě vyplácel. Zboží původem z jihovýchodní Asie šlo totiž na dračku. A to přes to, že je kupci převáželi spíše jako odpuzovače hmyzu. Dokládá to archeoložka Dafna Langgutová, která na univerzitě v Tel Avivu pracuje jako archeobotanička. V průběhu let zmapovala dávný výskyt citrusových plodů ve významné části pobřeží Středozemního moře. Zkoumala vše: od spálených zbytků, zrníček pylu a semen až k pozůstatkům plodů. Zaměřila se i na zmínky v textech, na vyobrazení na dobových freskách a mincích. Všechny nálezy pak zařadila do časové osy odpovídající jejich konzumaci. Výsledek? Citrony byly zpočátku k nalezení výhradně u těch nejbohatších patricijů.
Po ovoci je poznáte
„Dnes jsou aleje citrusů běžnou součástí měst v celé středomořské oblasti, jde o jedno z nejčastěji pěstovaných druhů ovoce,“ říká Langgutová. Nebylo tomu tak vždy. Zvyk pěstovat tyto exotické stromy se tu uchytil jako reakce na jejich vzácnost i na nenaplněnou poptávku. „Lidé, kteří si nemohli dovolit zboží z dovozu, a chtěli prezentovat své bohatství a postavení, postupně zkoušeli pěstovat citrusy i ve Středomoří. Jejich sláva se tak šířila a v průběhu milénia se ze symbolu movitosti stal ekonomicky zajímavý byznys.“ To se ostatně týkalo všech citrusových plodů v regionu. Žádný z nich ale nikdy nepřekonal slávou žluté zlato – citrony.
Není divu. Před příchodem zahraničních kupců byl jediným citrusem dostupným na římském trhu tzv. etrog. Hrubé plody z oblasti dnešního Izraele, suché a bez šťávy, se tu vyskytovaly už zhruba od 4. století př. n. l. Vážili si jich i Peršané, ale spíše pro jejich vůni než chuť. K jídlu se skutečně moc používat nedaly.
„V prvních letech nového tisíciletí, tedy v časech Ježíše Krista, se poprvé objevily skutečné citrony,“ říká Langgutová. Jejich nález byl potvrzen v hledišti jednoho z veřejných řečnišť na klíčovém římském náměstí Forum Romanum. „Citronů si lidé vážili pro jejich léčivé vlastnosti, symbolický význam, vůni a vzácnost. Právě jejich unikátnost z nich učinila oblíbený artikl – rozhodně víc, než jejich kulinární kvality.“
