Kulomety v boji o Saharu (2): Duel Vickers-Berthier vs. Breda Modello 30

Italská armáda za první světové války používala kulomety s vodním chlazením, a sice Fiat-Revelli Modello 1914 kalibru 6,5 mm. Nešlo ale o příliš kvalitní zbraň, jelikož se vyznačovala poměrně malou kadencí a její náboj nenabízel nijak vysoký výkon. Italové se však této ráže nadále drželi, protože stejnou používali rovněž u pušek, a chtěli zachovat jednotné zásobování.

Předchozí část: Kulomety v boji o Saharu (1): Duel Vickers-Berthier vs. Breda Modello 30

Po konci Velké války ale armáda Italského království začala u domácích zbrojovek poptávat nový kulomet, tentokrát již s moderním vzduchovým chlazením. Do vývoje se zapojila i společnost Breda, která ve 20. letech vyrobila několik různých typů zbraní a nakonec dospěla k definitivnímu provedení, které se podle roku oficiálního vstupu do služby označovalo jako Breda Modello 30.

Pýcha předchází pád

Pro fašistickou éru bylo charakteristické, že se o nové zbrani hovořilo jen v superlativech, avšak skutečnost měla k tvrzením propagandy velmi daleko, neboť „třicítka“ rozhodně nepatřila mezi povedené konstrukce. Už na pohled se vyznačovala poněkud podivnými rysy, což by samo o sobě nevadilo, pokud by byla kvalitně zpracovaná a funkční, jenže to neplatilo. Potíže obvykle nastávaly už po zvednutí a nesení kulometu, na němž se nalézala řada různých výstupků, které se neustále zachytávaly o uniformu a výstroj.

Lehký kulomet Breda 30 vystavený v Ottawě. (foto: Wikimedia Commons, JustSomePics, CC BY-SA 3.0)

Zbraň poháněl zákluz hlavně a závěr se zamykal za pomoci otočné objímky, nicméně závěr se otevíral již ve chvíli, kdy v hlavni panoval hodně vysoký tlak, což mohlo deformovat prázdné nábojnice. V zájmu snížení tohoto rizika tedy konstruktéři do kulometu zabudovali olejové čerpadlo, které mazalo nábojnice, aby tak usnadňovalo jejich vyhazování, avšak navzdory tomu mnohdy docházelo k selháním, respektive k zaseknutí prázdných nábojnic v komoře. V již tak hodně složitém kulometu navíc toto čerpadlo představovalo další komplikovanou součástku, která se mohla kdykoliv porouchat.

Zanášení mechanismu

Tím ovšem seznam problémů zdaleka nekončil. Olejové mazání nábojnic vedlo zcela zákonitě k jevu, který se objevoval mimo jiné i u rakouských kulometů Schwarzlose, jež se v meziválečném období používaly i v čs. armádě. Mechanismus se extrémně zanášel prachem, pískem a dalšími nečistotami, což zvláště v podmínkách severoafrických pouští představovalo ohromný nedostatek. Na východní frontě si kulomet Breda vedl o něco lépe, ale to platilo jen do chvíle, kdy dorazila pověstná ruská zima.

Pak italský olej zamrzl a zbraně přestaly fungovat úplně. To však stále ještě nebylo všechno. Kulomet střílel z uzavřeného závěru, což by hypoteticky nabízelo možnost efektivně pálit i jednotlivými ranami, „třicítka“ však tuto možnost neměla. Střelba z uzavřeného závěru tedy nepřinášela žádnou výhodu a právě naopak představovala zdroj potíží, neboť po dlouhých dávkách byla komora rozpálená natolik, že po přerušení palby mohlo dojít ještě k dalšímu samovolnému výstřelu.

Soupis nevhodných řešení

Velice podivně bylo řešeno i zásobování kulometu, po jehož pravé straně se nacházel prvek, který mohl vypadat jako vyměnitelný zásobník, jenže ve skutečnosti se měnit nedal, jelikož šlo jen o jakousi externí šachtu. Do ní se zasouval rámeček (někdy označovaný jako krátký pevný pás) na 20 nábojů, ale celý tento systém byl velmi křehký a sebemenší poškození znamenalo vyřazení zbraně z činnosti. Obdobně jako většina kulometů měl i typ Breda Modello 30 vyměnitelnou hlaveň, ale italští konstruktéři ji z nějakého záhadného důvodu nevybavili rukojetí, takže se k manipulaci musely používat silné rukavice.

Navíc platilo, že kulomet užíval nepříliš výkonné 6,5mm střelivo, takže i z tohoto hlediska zaostával za konkurencí. Vznikla sice také varianta na novější náboj 7,35×51 mm, ale vzniklo jen malé množství exemplářů. Navzdory všem popsaným nedostatkům se Breda Modello 30 používal až do konce války jako hlavní podpůrná zbraň pěšího družstva, a to jednoduše proto, že Italové tehdy žádný jiný typ lehkého kulometu neměli.