Kulomet vzor 59: Kontroverzní pomocník československé armády

Druhá světová válka přesvědčivě demonstrovala efektivitu univerzálních kulometů, jež se dají používat jako lehké (s dvojnožkou) i těžké (na trojnožce). Do československé armády byl sice zaveden lehký kulomet vz. 52 (po rekonstrukci na sovětský náboj značený vz. 52/57), který se částečně dal označit za univerzální, plnohodnotnému zastání role těžkého kulometu však bránil příliš malý výkon náboje, a proto byl 1. ledna 1956 zahájen vývoj nového kulometu pod krycím názvem Rachot. Výsledná zbraň, označovaná jako univerzální kulomet (UK) vz. 59, je dosud zavedena i ve výzbroji Armády České republiky.

Dvě základní provedení zbraně

Kulomet, jehož vedoucím konstruktérem byl Antonín Foral z podniku Konstrukta Brno, se do určité míry podobá kulometu vz. 52, který (hodně vzdáleně) vychází z populárního ZB vz. 26. Pohon automatického mechanismu zajišťují prachové plyny odebírané z hlavně, tlačící pomocí pístu na závěr tvořený závorníkem a jeho nosičem. K uzamykání přímoběžného závěru slouží závora, která se vykývne vždy směrem vzhůru. O vrácení závěru do jeho přední polohy se stará předsuvná pružina.

K napínání zbraně slouží (stejně jako u starších brněnských kulometů) typické spušťadlo, způsobilé jen pro palbu dávkou a opatřené pojistkou. Kulomet je opatřen pistolovou rukojetí a pevnou pažbou a k jeho zásobování standardně slouží pásy po 50 okrajových nábojích ruského typu 7,62×54 mm. Zde už se však nachází rozdíl mezi dvěma hlavními provedeními, tedy mezi lehkým a těžkým kulometem.

V roli lehkého kulometu (označovaného také vz. 59L) má zbraň lehkou hlaveň s dvojnožkou a používá schránku pro jeden pás na 50 nábojů. Když je však konfigurována jako těžký kulomet (čili vz. 59T), má těžkou hlaveň, podstavec řešený jako trojnožka a větší schránku, do které se vejde pětice spojených pásů, tedy 250 nábojů.

Kromě běžných nábojů s ocelovým jádrem jsou užívány náboje průbojně zápalné, náboje svítící a zvláštní náboje s takzvanou těžkou střelou, vhodné pro nasazení v úloze těžkého kulometu, který zpravidla vede střelbu na větší vzdálenost, popřípadě i na vzdušné cíle (což trojnožka umožňuje). Pro míření slouží klasická muška a hledí, kulomet však lze vybavit i zaměřovacím dalekohledem 4×8 či infračerveným zaměřovačem PPN-2.

Ke kulometu náleží i škála příslušenství, jež zahrnuje například popruhy, náhradní a výstrojní součástky a plničku nábojových pásů. Kromě dvojice zmíněných základních verzí vznikla ještě třetí, a to takzvaný tankový kulomet vz. 59T, jenž postrádá pažbu a má elektricky ovládané spušťadlo. Oproti prvním dvěma byl ale vyroben v poměrně malém počtu.

Několik kritických připomínek

Sériová výroba kulometu vz. 59 probíhala v letech 1960–1975 ve Zbrojovce Vsetín. Bylo zhotoveno celkem asi 37 000 exemplářů. Kromě služby v Československé lidové armádě byla tato zbraň i exportována, a to především do některých arabských zemí. Snahy uspět s tímto kulometem na světovém trhu šly až tak daleko, že vznikla přepracovaná varianta na střelivo ráže 7,62×51 mm NATO.

Dostala jméno UK vz. 59N (některé prameny uvádějí také vz. 68) a vyrobilo se několik malých sérií pouze pro exportní účely (například jedna směřovala do Maroka). Je však třeba konstatovat, že úspěchy kulometu vz. 59 značně zaostaly za očekáváním, a to zejména v kontrastu s obrovskými úspěchy meziválečných kulometů. Byl za tím nepochybně i fakt, že vz. 59 zkrátka nepatřil mezi nejpodařenější výrobky čs. zbrojního průmyslu, takže na něj pořád směřuje občasná kritika našich vojáků i zahraničních uživatelů.

Jeho „papírové“ výkony sice převyšují sovětský kulomet PK (ačkoliv oba používají stejný náboj), československý kulomet však bývá často hodnocen jako příliš složitý, a zejména při dlouhodobém užívání někdy dost nespolehlivý, neboť některé součástky jeho mechanismu se poměrně rychle opotřebí.

Zahraniční uživatele zarazilo i poněkud neobvyklé ovládání kulometu s pomocí zmíněného spušťadla. V současnosti se kulomet stále nachází ve výzbroji armád České i Slovenské republiky a několika dalších států, například Libanonu, který náležel mezi největší odběratele a v němž bývaly čs. kulomety často vidět během občanské války v 70. a 80. letech.

Tento kulomet byl zaznamenán též v Gruzii a někdy (ačkoliv sporadicky) se objevuje v rukou ozbrojenců v afrických a arabských zemích. V české armádě je pomalu nahrazován 5,56mm kulometem FN Minimi. Zbrojovka Vsetín jej zkoušela svého času znovu propagovat na mezinárodním trhu pod obchodním jménem Rachot, ale není známo, že by se jí podařilo získat nějakého zákazníka.