Bezejmenné město Kujbyšev: Náhradní Moskva bez dlážděných ulic

Když Sověti po německém útoku na svou zemi hledali bezpečné místo pro evakuaci úřadů a dalších institucí z Moskvy, padla volba překvapivě na 860 kilometrů vzdálený Kujbyšev (dnes Samara). Půlmilionové město na břehu Volhy mělo pouze čtyři dlážděné ulice. Ve dvou z nich jezdil trolejbus a za války začala ve dvou zbylých fungovat autobusová linka. Automobilů tu bylo pomálu a v ulicích mohl návštěvník spatřit kromě koní dokonce i velbloudy. Ve městě navíc převládaly suché záchody.

Bezejmenné město

Celkově působil Kujbyšev jako velmi líné a ospalé provinční město. To se ovšem mělo v půlce října 1941 změnit. Do města začali proudit evakuovaní aparátčíci, cizí diplomaté a také například umělci z moskevských divadel. Kromě nich se sem přesunuli i pracovníci a aparatura moskevského rozhlasu, neboť další zvažovaná destinace za Uralem by si vyžádala zesílení signálu, aby dosáhl až na západní polokouli.

Na první pohled neměli dosavadní obyvatelé ve městě bez většího průmyslu co dělat. První dojem ovšem často mate. Své se o tom dozvěděl mladý americký diplomat Ellsworth Raymond: „Stačil krátký výlet za město, aby se situace plně vysvětlila. Několik mil za předměstím Kujbyševa stálo druhé město, ovšem sestávající výlučně z továren. Bylo to Bezejmenné město, kde stály velké továrny jedna vedle druhé jako domy.

V několika továrnách se vyráběly letecké součástky a montovala letadla. Letci amerického dopravního velitelství, kteří navštívili všechna britská
a americká bojiště na světě, jakživi neviděli tolik vojenských letadel pohromadě jako na letišti v Bezejmenném (…) Toto ospalé sídelní město vlastně sloužilo jenom jako jedna gigantická ubytovna pro desetitisíce dělníků, kteří se každý den vydávali pěšky nebo dýchavičným trolejbusem do továren Bezejmenného města.“