Navzdory obecným domněnkám nepředstavuje vesmírná těžba pravděpodobně žádnou velkou „výhru“. Logistika dobývání minerálů z kosmických těles je totiž mimořádně obtížná: Zahrnuje dopravu potřebného zařízení, těžbu samotnou a přesun výtěžku zpět na Zemi. Vzdálené dobývání je tedy nesmírně drahé a bude přicházet v úvahu, teprve až daný materiál na modré planetě dojde. Odborníci však odhadují, že se naše zásoby vzácných prvků – jako zlata, iridia, platiny či wolframu – vyčerpají možná již během několika desetiletí.
Jiné prvky, na Zemi relativně běžné (například železo, kobalt, nikl nebo titan), se vyplatí v kosmu těžit jen v případě, že se okamžitě použijí pro konstrukční účely v daném místě.
Pro vesmírnou těžbu se víc hodí planetky než planety: Nejsou totiž gravitačně rozvrstvené, a jednotlivé prvky tak zůstávají volně rozptýleny v celém objemu tělesa. U velkých objektů naopak klesají „těžší“ prvky a minerály do hlubokých vrstev a v těžitelných povrchových oblastech se jich nachází relativně málo.
Některé společnosti již dokonce vyčíslily hodnotu několika těles na základě tamních nerostných surovin. Například zhruba kilometrová planetka Ryugu má „cenu“ 95 miliard dolarů. Přes veškeré úvahy však vesmírná těžba zůstává hudbou vzdálené budoucnosti.
