Královská obrněná pomsta: Britské bitevní lodě třídy Revenge

Krátce před vypuknutím první světové války byly v britských loděnicích položeny kýly šesti moderních superdreadnoughtů třídy Revenge (Pomsta, Odveta). Příchod globálního konfliktu však přiměl Londýn k omezení výroby a objednávka na šestou jednotku (Resistance) byla v srpnu 1914 zrušena. 

V bitvě u Jutska

Na ostatních pěti nakonec zavlála britská vlajka a v rozmezí únor 1916–září 1917 vstoupily do služby. Bitva u Jutska znamenala ostrý křest ohněm pro obrněnce, po němž dostala jméno celá třída – HMS Revenge. Její posádka však nejprve 17 minut pálila na německý křižník Wiesbaden, poté se alespoň šikovně vyhnula nepřátelskému torpédu. Těsně před koncem prvního dne bitvy se naštěstí dělostřelci zastříleli a zle pošramotili křižníky Derfflinger a Von der Tann. Tím pro ni však bitva prakticky skončila poté, co vypálila 102 granátů, aniž utrpěla jediný zásah.

Po zbytek války už se posádka Revenge do boje nedostala, ačkoliv v listopadu 1918 doprovázela válečné lodě Kaiserliche Marine k internaci do Scapa Flow. Během následujícího konfliktu zprvu doprovázela konvoje a v roce 1940 si připsala na konto první potopenou loď poté, co omylem taranovala kanadský travler Ypres. Léta těžké služby však způsobily, že v roce 1943 Revenge skončila v přístavu, kde na ni nějakou dobu cvičili námořníci a dokonce se musela vzdát svých děl ve prospěch jiných bitevních lodí. Na podzim 1948 skončila dřívější chlouba Royal Navy ve šrotu. 

Do křížku s Francouzi

Půl roku po bitvě u Jutska vstoupila do služby HMS Resolution. Posádka však nepřítele spatřila až po podepsání příměří, když bitevní loď doprovázela německou flotilu do Scapa Flow. Do ostré akce se dostala až v roce 1940 během norské kampaně, kdy se ji několikrát pokoušeli napadnout letci Luftwaffe. Poté musela zasáhnout proti bývalému spojenci - francouzskému loďstvu. Během bitvy o Dakar ji torpédovala francouzská ponorka Bévéziers a Resolution skončila na několik měsíců v opravách.

Následovala relativně nudná služba, kdy posádka doprovázela konvoje východně od Afriky, protože pokročilý věk plavidla nedovoloval ostré nasazení proti Japoncům. V roce 1943 zamířila definitivně domů a po zbytek války sloužila pro výcvik námořníků. Osud Resolution se naplnil o pět let později, kdy byla, stejně jako její starší sestra, prodána na šrot.

Zářez na německé pažbě

Do bitvy u Jutska se zapojila z celé rodiny už jen HMS Royal Oak, i když o poznání výrazněji než Revenge. Nejprve si posádka vyměnila několik zásahů s nepřátelským křižníkem Wiesbaden, ale britskému obrněnci Němci sotva poškrábali nátěr. Následovalo několik zásahů adresovaných Derfflingeru a obrněnému křižníku Seydlitz a ke slovu se před západem slunce dostala i sekundární výzbroj, když pomáhala odrazit útok nepřátelských torpédoborců. Tím však pro posádku bitva skončila. 

Nudu po zbytek první světové války námořníkům "okořenila" pouze kolize s hydroplánovým tenderem Campania, který se důsledkem toho potopil, a doprovod německé flotily do Scapa Flow. Jestliže se posádka o dvacet let později těšila na další ostré nasazení, měla smůlu. Dne 14. října 1939 totiž do Scapa Flow, kde Royal Oak odpočívala, vnikla U-47 kapitánporučíka Günthera Priena nejprve zasáhla bitevní loď jedním torpédem, aby ji o pár minut později poslala ke dnu salvou dalších tří.

Ve službách SSSR

Námořníci z bitevní lodě Royal Sovereign museli zůstat v přístavu, zatímco jejich kamarádi mířili v květnu 1916 do bitvy u Jutska. Britští admirálové totiž usoudili, že loď má příliš nezkušenou posádku, protože vstoupila do služby teprve před pár dny. Služba čtvrté lodi ze třídy Revenge tak byla téměř stejná jako na ostatních sesterských plavidlech.

TIP: Britská ponorka S-class: Osamělý lovec královského námořnictva

A tak si na ostrou akci musela počkat dalších 20 let, kdy už byla zastaralá natolik, že se hodila pouze k ostraze konvojů. Dvakrát unikla torpédům nepřátelských ponorek a koncem jara 1944 zavlála na jejím stěžni sovětská vlajka poté, co ji Londýn zapůjčil SSSR. Poté posádka zažila krušné chvíle, když na bitevní loď pod jménem Archangelsk opakovaně útočili Němci. Po krátké službě, kdy chránila konvoje v severním moři, ji Sověti v roce 1949 vrátili Britům. Při prohlídce královští námořníci zjistili, že je v žalostném stavu, dokonce některé věže zarezly a nešly otáčet, takže Royal Sovereign skončila ještě ten rok ve šrotu.

Poslední z rodiny

V září 1916 byla na vodu spuštěna HMS Ramillies, ale během této operace došlo k poškození kýlu a místo do služby musela do oprav. Její osudy během Velké války tak prakticky kopírují Resolution, protože posádka ostrou akci nezažila. Během následujícího konfliktu doprovázela konvoje, bránila domácí ostrovy, ale na rozdíl od sester její služba v roce 1943 neskončila, když v červnu 1944 bombardovala nepřátelské pozice před a během vylodění v Normandii a jižní Francii. Koncem ledna následujícího roku byla přesunuta do rezervy v Portsmouthu a o tři roky později skončila ve šrotu. Její děla se však dochovala jako součást expozice Imperial War Museum v Londýně.