Kraj hradů a vinic: Úrodná zahrada Dolního Rakouska
Úrodná pole a vyhlášené vinice, křišťálově čistá jezera a hluboké lesy, tisíce kopců i zasněžené vrcholky velehor. K tomu nespočet hradů, zámků a klášterů. V největší spolkové zemi Rakouska se rozmanité typy krajiny i kulturního bohatství spojují do jediného idylického obrazu.
Za pestrou paletu krajinných typů vděčí Dolní Rakousko své zvláštní zeměpisné poloze, v níž se střetává alpské, severoevropské a jihoevropské klimatické pásmo. Územím se od západu na východ vine Dunaj, druhá nejdelší řeka starého kontinentu a nejvýznamnější rakouský tok, rozdělující region na dvě části. Na západě přitom protéká převážně v sevření kopců, zatímco na východě se klikatí nížinami.
Sever Dolního Rakouska tvoří hlavně pahorkatiny, jež na západě přecházejí do Žulovo-rulové vysočiny, představující okraj České vysočiny. Jižně od Dunaje se pak táhne východní konec alpského podhůří. Za ním se zvedají Alpy, které se na hranici se Štýrskem tyčí do nadmořské výšky přes dva tisíce metrů. Nejvyšší vrchol dolnorakouských Alp představuje se svými 2 076 metry masiv Schneeberg, respektive tamní hora Klosterwappen. Až k Dunaji vybíhá Vídeňský les coby první horský masiv na východě alpského oblouku. Na jihovýchodě pak Dolní Rakousy ohraničují nízké Litavské vrchy, tvořící někdejší přirozenou hranici mezi Rakouskem a Uherskem.
Mezi vinicemi a lesem
Tradičně se Dolní Rakousko dělí na čtyři podobně velké regiony s poetickými názvy Moštová, Lesní, Vinná a Průmyslová čtvrť. Zmíněné oblasti nezískaly svá označení náhodou; jde ovšem o historické, neformální členění a hranice jednotlivých čtvrtí se mnohdy ani neshodují s územím oficiálních správních celků.
Administrativně se Dolní Rakousko člení na jednadvacet politických okresů a čtyři statutární města. Při pohledu do mapy by se mohlo zdát, že titul tamní metropole bude náležet Vídni, ale není tomu tak. Dolní Rakousko ji sice svým územím zcela obklopuje a až do roku 1921 skutečně tvořila jeho součást, přičemž ještě dlouho poté fungovala jako správní středisko. Nejlidnatější sídlo Rakouska se však samo stalo jednou z devíti spolkových zemí a roli dolnorakouského statutárního města převzal v roce 1986 Sankt Pölten.
Země hradů i jeskyní
Na své přírodní bohatství je Dolní Rakousko právem hrdé a podle toho o něj také pečuje. Zhruba pětina jeho území spadá pod dvacet devět chráněných krajinných oblastí a jako jediná spolková země zahrnuje hned dva národní parky, Donau-Auen a Thayatal. Druhý zmíněný přitom navazuje na české Podyjí. Dalších více než dvacet lokalit má status přírodního parku a téměř sedm desítek rezervací poskytuje zvláštní ochranu vzácným rostlinám a živočichům. Dolní Rakousko je rovněž bohaté na jeskyně, převážně krasového původu: Celkem se jich tam nachází přes čtyři tisíce.
Země se prezentuje jako rekreační oblast pro všechna roční období. V zimě láká do lyžařských areálů, v létě podporují cestovní ruch četné festivaly, nejvyšší počet hradů a klášterů z celého Rakouska či oblíbená agroturistika. Zejména oblast na jih od Vídně pak díky dobrému dopravnímu spojení těží z městské turistiky. Kromě cestovního ruchu patří k silným hospodářským odvětvím Dolního Rakouska také zemědělství, lesnictví i chov dobytka, ale rovněž tradiční vinařství proslulé vysoce kvalitním vínem.
