Na návštěvě ve Štýrsku: Zeleném srdci Rakouska
Bezmála dvě třetiny rakouské spolkové země Štýrsko pokrývají lesy, další plochu pak zaujímají horské louky a pastviny. Milion obyvatel centrální provincie se tak může těšit ze života v zeleném srdci Rakouska, jak zní marketingový slogan regionu.
Zelená barva se objevuje i na štýrské vlajce, jako jediné ze všech devíti administrativních částí Rakouska. Pro krajinu, jejíž charakter zásadně formoval nejvýchodnější alpský masiv, jsou typické vysokohorské stráně strmě padající do četných údolí, kde vytvářejí příhodná koryta pro vodní toky. Nejlépe si je lze prohlédnout při vyhlídkové jízdě po Semmeringské trati, jež se zapsala do historie datem svého vzniku: V polovině 19. století se stala první horskou železnicí s normálním rozchodem, ale především ohromila svět svou technologickou úrovní.
Výzva pro stavitele
Projektant Carl von Ghega dokázal pomocí viaduktů a tunelů mistrně překonat nástrahy obtížně přístupného terénu, a zajistil tak, že jednačtyřicet kilometrů dlouhá dráha spojující Dolní Rakousy a Štýrsko funguje dodnes. Vlaky na ní projíždějí čtrnácti tunely, překonávají šestnáct viaduktů a 129 kamenných či železných mostů klenoucích se nad krajinou. Na výstavbě se v letech 1848–1854 podílelo přes dvacet tisíc dělníků, z čehož třetinu tvořily ženy, a museli si poradit s dosud nevídanými technickými otázkami – například jak překonat výškový rozdíl 460 metrů či mimořádně malý poloměr oblouku.
Za uvedeným účelem dokonce vznikly zcela nové přístroje či metody měření a lokomotivy se dočkaly nejmodernějších technologií, aby zvládly extrémní stoupání nebo průjezd serpentinami. Zprovoznění Semmeringské železnice zásadně usnadnilo komunikaci mezi Vídní a Alpami, ale především uspíšilo ekonomický rozvoj regionu, neboť podél trati začaly záhy vyrůstat četné hotely, zámečky i celé obce.
Nedobytný Hradec
Od roku 1998 patří jedinečná dráha na seznam UNESCO, coby jedna ze dvou štýrských památek, jimž se prestižní pocty dostalo: O rok později ji následovalo historické jádro metropole Graz, která je česky známější jako Štýrský Hradec a představuje druhé největší rakouské město po Vídni.
Tamní panoráma proslulo především hodinovou věží, tyčící se na dolomitové skále do výšky 123 metrů nad hlavní náměstí. V minulosti tvořila součást mohutného opevnění, které opakovaně odolávalo dobyvačným snahám nejrůznějších armád a drží Guinnessův rekord jako nejsilnější tvrz světa. Současná přestavba pochází z doby renesance a v uvedeném slohu později vyrostlo i centrum Grazu.
Rekordní knihovna
Ještě významnější stavební rozmach nastal v období baroka, kdy si císař Ferdinand II. Štýrský zvolil Graz za své sídlo. Roku 1614 pak pověřil italského architekta Giovanniho Pietra de Pomis, aby tam pro něj a jeho choť vybudoval mauzoleum. Stavba dokončená o čtyřiadvacet let později mimo jiné proslula bohatou freskovou výzdobou.
V téže době zažíval své vrcholné období také klášter Admont, nacházející se ve stejnojmenném městě v údolí řeky Enže: Benediktinský komplex založený již v roce 1074 představuje nejstarší a zároveň jediný dodnes fungující klášter ve Štýrsku. Místní knihovna čítá na dvě stě tisíc svazků a jde o největší klášterní bibliotéku na světě.
Žíhaná pýcha
Štýrskému zemědělství vévodí dýně, které se tam pěstují na sedmnácti tisících hektarů. Kulaté žluté plody s typickými tmavozelenými pruhy, jež mohou dorůstat hmotnosti až deseti kilogramů a průměru třiceti centimetrů, jsou ceněné především pro semena bez slupek. Jde o výsledek přirozené mutace, které si farmáři povšimli v roce 1934, načež začali odrůdu pěstovat cíleně. Hned po sklizni se semena oddělí od dužiny a přímo na farmě se vylisují, aniž by se musela loupat.
Vzniklý olej s výraznou oříškovou chutí si rychle získal pověst jednoho z nejkvalitnějších na světě: Tvoří nedílnou součást štýrské kuchyně a používá se i v kosmetice. Šlechtitelský ústav v Gleisdorfu mezitím dál vyvíjí nové kultivary – momentálně je k dispozici šest typů s různým obsahem oleje.
