Koupí hradu si splnil dětský sen, svépomocí ho opravuje už 20 let
Pavel Palacký si splnil dětský sen a v šestadvaceti letech koupil hrad na Karlovarsku. Od té doby se mu snaží vrátit původní lesk. Stihl tam už vychovat syna, přesto oprava ještě není u konce
„Neumím si úplně představit, že to tu zdědím,“ přiznává Lukáš Palacký, osmnáctiletý potomek majitele sídla. „Možná se po studiu budu s tátou dělit o řízení hradu, ale možná taky budu dělat něco svého,“ dodává. Dva roky před jeho narozením koupil Pavel Palacký Hauenštejn alias Horní hrad – nebo spíš to, co z něj zbylo.
Kastelán Jakub Hejtík popisuje: „V době, kdy pan Palacký hrad koupil, se na nádvoří běžně chodilo na houby, protože tam byl vzrostlý les. Stromy prorůstaly i skrz budovy, jejichž stav už byl opravdu velice žalostný, a my jsme se smiřovali s tím, že zbudou jen obvodové zdi.“
Velký krajíc
Pavel Palacký si dlouho toužil splnit klukovský sen – mít vlastní hrad. Když jako třiadvacetiletý přijel na místo poprvé, novogotická památka si ho získala. Ale na to, aby získal on ji, neměl dost peněz. „Sem jezdili kupci z Anglie nebo Švýcarska, poměrně intenzivně se jednalo deset let, ale nakonec si každý spočítal, že je to příliš složité a doslova k nezaplacení,“ líčí dnešní majitel. „Já jsem to vnímal srdcem, a nakonec se ukázalo, že když se chce, všechno jde. Jakmile pak cena klesla na milion a půl s pětiletou splatností, už jsem si dokázal představit, že to vydělám, našetřím a souběžně se pustím do rekonstrukce. Nemyslel jsem si ale, že půjde až o tak velké sousto.“
S partnerkou se nastěhovali do maringotky na nádvoří, protože žádná ze 130 místností nebyla obyvatelná. A jako hradní pán začal přijímat návštěvy – stovky dobrovolníků z celé republiky. Společnými silami vykáceli náletové dřeviny a odvezli na 600 nákladních aut suti. „Nejdál jsme s rekonstrukcí u vstupní brány a jihovýchodního paláce. Pak máme další tři paláce, přičemž jeden je bez střechy ve stavu torza,“ vysvětluje Palacký. Největší posun se však odehrál uvnitř – hotových už je dvacet místností, včetně Trofejního a Rytířského sálu, a v mnohalůžkových komnatách se může ubytovat až 28 hostů.
Nepropadat zoufalství
V dobách největší slávy se hradu přezdívalo „západočeská Hluboká“. Ve stylu novoanglické gotiky ho přestavěli Buquoyové, poslední šlechtický rod, jenž o panství přišel s nástupem druhé světové války. Pak se sídlo proměnilo ve středisko Hitlerjugend a fungovala tam prý i laboratoř pro získávání hadího séra pro Rommelovu armádu. „Z daného období se nedochovalo mnoho záznamů, víme to jen z vyprávění místních,“ objasňuje kastelán.
Míst, jež potřebují opravit, zůstává na hradě víc než dost, ale pan Palacký rozhodně nepropadá zoufalství. Nejspíš proto, že mu láska k historii koluje v krvi – je totiž praprasynovcem historika a spisovatele Františka Palackého. „Ano, někteří mi říkají, že z profilu vypadám úplně jako on, vyřídilku mám prý taky stejnou a tak dále,“ směje se hradní pán.
TIP: Jak se staví hrad: Ve Francii vzniká stavba za pomoci středověkých technik
Pavel Palacký probudil před dvaceti lety zdi, které se zdály směřovat k věčnému spánku. Přilákal na místo nejdřív dobrovolníky, poté i umělce, herce a návštěvníky. Ukousl si velkou porci, a ne vždy byla situace jednoduchá: Hned druhý rok se zřítil kus věže, kterou právě rekonstruovali. Ale pan Palacký vydržel a dnes žije svůj klukovský sen.
