Kostky do nepohody: Odkud se vzal flanel a kudy se ubírala jeho cesta na vrchol?

Flanelové košile, hovorově flanelky, tvoří již desítky let nedílnou součást módy. Nosili je američtí pionýři i dělníci, časem si podmanily také vyšší třídu a v 90. letech minulého století se jejich prostřednictvím vymezovaly ikonické kapely jako Nirvana či Soundgarden. V obecném povědomí se usadil typický kostkovaný vzor, výraz „flanel“ však ve skutečnosti označuje látku, nikoliv její barevné uspořádání. Košile navíc nepředstavují jediný kus oděvu, který z daného materiálu vzniká, a tradice flanelu rovněž dalece přesahuje americký kontinent.  

Kořeny látky se vinou až do 17. století, kdy si velšští farmáři začali ze zbytků vlny vyrábět oblečení chránící před typickým britským počasím. Původ samotného slova „flanel“ přitom zůstává nejistý: Nejčastěji zmiňovaná teorie ho odvozuje od velšského „gwlanen“, tedy od pojmenování vlněné tkaniny. Někteří však tvrdí, že výraz pochází ze starofrancouzského „flaine“, označujícího hrubou vlnu. 

Látka každopádně vznikala z příze a na jedné či obou stranách se načesávala, takže byla nejen měkčí, ale také poskytovala vyšší tepelný komfort. V zemi nekonečných pastvin byla snadno dostupná a kromě chladu dokázala odolat i mechanickému poškození při práci. Brzy se proto rozšířila po celé Británii a oblibu si získala rovněž v Německu či ve Francii. Zanedlouho již v průmyslových centrech fungovaly továrny na její výrobu, přičemž flanel znamenal první volbu pro manuálně pracující vrstvy.

Červená a černá

V 19. století procházela Amerika překotným rozvojem a budováním infrastruktury, a flanel se stal v tamním odívání klíčovou látkou. Právě tehdy se přitom začal šířeji pojit s kostkovanými vzory. Vypráví o nich hned dvojice příběhů, jejichž pravdivost se ovšem těžko ověřuje: V prvním z nich hraje hlavní roli imigrant Jock McCluskey, údajný potomek legendárního Roba Roye MacGregora neboli skotské obdoby Robina Hooda. Vydal se za prací do mrazivé kanadské divočiny, později pomáhal při rozvoji oblastí Montany i Dakoty a mimo jiné obchodoval s kmenem Siouxů: Kupoval od indiánů kůže a vyměňoval je za teplé flanelové deky, vyvedené do podoby tartanu rodu MacGregorů s černými a červenými čtverci. Vzor tak získal na popularitě a začal se šířit.

Alternativní příběh zahrnuje pensylvánskou společnost Woolrich Woolen Mills, jež se řadí mezi nejstarší americké výrobce outdoorové módy. John Rich ji založil v roce 1830, kdy objížděl tábory dřevorubců a nabízel teplé oblečení manželkám tvrdě pracujících mužů. S kostkovaným vzorem firma údajně přišla o dvacet let později, načež si získal takovou oblibu, že dodnes tvoří součást jejího loga.

Na ramenou obra 

Ať už je pravda na jedné či druhé straně, flanel se stal znakem drsných mužů, jejichž zásluhou se Amerika posouvala vpřed. Pomáhal však také vojákům v občanské válce, kdy se z něj vyrábělo pohodlné, ale hlavně teplé a odolné spodní prádlo. Stále se nicméně nedalo mluvit o nijak převratném komerčním úspěchu – takový milník vyžadoval, aby látka vedle armády a dělníků zaujala i širokou veřejnost. 

Firma Red River Lumber si proto najala Williama Laugheada, aby pro ni vytvořil propagační hesla. Z jeho pera následně vzešla reklamní kampaň vystavěná na fiktivním dřevorubci Paulu Bunyanovi. Tento pracovitý obr žil do té doby pouze v lidové slovesnosti, ale díky Laugheadovi se zhmotnil na papíře, prožíval nová dobrodružství a také se poprvé objevil na ilustracích: Měl na sobě pracovní hnědé boty, džíny a hlavně červeno-černou kostkovanou flanelku. Dobrosrdečný dříč ztělesňoval americký sen, milovali ho dospělí i děti a flanelová košile se stala prostředkem, jak se oblíbenému hrdinovi přiblížit.

Druhá světová válka opět podtrhla význam flanelu coby užitkové látky: Vznikaly z něj nejen podšívky oblečení, ale také opasky či nášivky. Po válce však přišla chvíle, kdy se látka potřebovala vymanit ze škatulky čistě praktického materiálu pro řemeslníky či vojáky. Dobrou pověst už měla, nicméně vyšší třídy nad ní stále ohrnovaly nos. Názor veřejnosti se změnil až v 50. letech, kdy se na trhu objevily flanelové obleky a záhy se staly standardem všech byznysmenů. V průběhu následujících roků pronikal vlněný materiál i do kultury: Zfilmování se dočkal román Muž v šedém flanelovém obleku z pera Sloana Wilsona, zatímco Sean Connery si flanel oblékl jako James Bond ve filmu Goldfinger. Geoffrey Beene pak dokonce v roce 1975 vytvořil voňavku Grey Flannel.

Do přírody i na pódium

Látka nakonec pronikla do všech koutů společnosti: Pomocí kostkovaných košil se identifikovaly některé pouliční gangy v Los Angeles, zatímco skupina Beach Boys je provázala s žánrem 60. let zvaným surf rock. Napojení flanelu na tep doby bylo natolik silné, že se stal nástrojem vymezení proti hodnotám minulosti. Zatímco dřív symbolizoval prosperitu, pracovitost a důležitost rodiny, grungeové kapely dávaly skrz kostkované košile najevo své zklamání. Muzikanti si je oblékali pro jejich pohodlnost, ale také aby vyjádřili, že unavená flanelová generace již udělala dost a nyní je čas na změnu.

TIP: Kde se vzaly džíny? Krátká exkurze do dějin modrých kalhot

Dnes flanel znamená sázku na pohodlí a tvoří zásadní součást šatníku hipsterů či moderních „městských dřevorubců“. Nosí jej však i děti a nezanevřeli na něho ani řemeslníci. Obleků už se z něho sice nešije tolik jako v uplynulém století, přesto jde stále o ideální outdoorovou látku a flanelky jsou takřka ikonické. Nicméně pozor, zda nekupujete „náhražku“: Jelikož se původní košile proslavily jako kostkované, stal se zmíněný vzor v očích veřejnosti synonymem pro samotnou látku. Již v minulém století se ovšem „flanelové“ košile vyráběly také z levnější bavlny, do níž se často přimíchávala třeba syntetická vlákna. Platí tedy, že ne každá flanelka je kostkovaná a naopak ne každá košile s kostkami je ušitá z flanelu.