Kostičkové šílenství: Nejprodávanější hra všech dob vznikla v Sovětském svazu

Nejhranější počítačovou hru všech dob vynalezl v roce 1984 ruský programátor Alexej Pažitnov, který pracoval v moskevském Výpočetním středisku Akademie věd SSSR – tedy v místě, kde nejlepší mozky země propočítávaly dráhu první umělé družice Sputnik nebo zkoumaly jaderné reakce ve vodíkových bombách. Na rozdíl od filozofů či spisovatelů je tehdy Sovětský svaz v práci nijak neomezoval, přesto postrádali adekvátní vybavení. 

Komunisté považovali kybernetiku za buržoazní pavědu, a tak zatímco za oceánem bujela počítačová revoluce, sovětský blok beznadějně zaostával. Pažitnov tehdy dostal za úkol vyzkoušet „nový“ typ počítače: Elektronika 60 představovala nekvalitní kopii deset let starého modelu americké společnosti DEC. Přestože však pracovala pouze v textovém režimu (nedokázala vykreslovat grafický obsah), rozhodl se ji vědec otestovat tak, že pro ni naprogramuje hry.

Čtyři kostky stačí

Pažitnov hodlal vytvořit počítačovou obdobu svého oblíbeného hlavolamu pentomino: Jedná se o skládačku, v níž je cílem vyplnit herní plochu geometrickými útvary sestávajícími vždy z pěti čtverečků. Odtud také její název – řecká předpona „penta“ znamená „pět“. Pro počítačovou hru bylo ovšem pentomino příliš složité, a vědec proto stvořil hříčku s obrazci ze čtyř čtverců. Název „Tetris“ posléze vznikl na základě předpony „tetra“, tedy „čtyři“, a části názvu jeho oblíbeného sportu, tenisu.

Jelikož Elektronika 60 neuměla vykreslovat grafiku, navrhl Pažitnov čtverečky z hranatých závorek, tedy [  ]. Různě sestavené útvary pak padaly uvnitř obdélníkového pole a hráč měl za úkol posouvat kostky do stran a otáčet je. Když takto zaplnil celý řádek, program linii smazal. „Nebyl důvod nechávat řádek na obrazovce,“ vysvětlil Pažitnov pro časopis Time, „potřeboval jsem místo, aby mohla hra pokračovat.“

Řád z chaosu

„Hrál jsem si se svým podivným prototypem,“ vypráví Pažitnov, „a nemohl jsem přestat.“ Kolegové se ho ptali, co pořád dělá, a vědec jim novou hru ukázal. „Zjistil jsem, že nejsem sám, komu ‚přeskočilo‘. Nikdo z těch, kdo si Tetris vyzkoušeli, nemohl přestat,“ vzpomíná. Práce ve výpočetním centru se zastavila. „Lidé se scházeli a hráli Tetris,“ popisuje Pažitnovův bývalý kolega Michail Kulagin. 

„Byla doba, kdy hrál Tetris celý ústav,“ potvrzuje někdejší ředitel střediska Jurij Jevtušenko. „Lišil se od jiných her, většinou amerických, kde byly vraždy, střílení a výbuchy či pronásledování.“ Místo ničení nabízela ruská novinka budování. Možná proto je tak uklidňující. Zřejmě uspokojuje nějakou hluboko zakořeněnou lidskou potřebu. „V Tetrisu se na vás řítí chaos a vy máte za úkol jej změnit v řád,“ líčí Pažitnov. 

Za železnou oponou

Tetris se začal šířit lavinovitě: Napřed ovládl Moskvu, potom celý Svaz a nakonec doputoval i do jeho satelitů – včetně Maďarska, jež si však oproti ostatním státům východního bloku zachovalo jistou dávku liberalismu. Maďaři vyváželi své hry a hlavolamy na Západ. A pravděpodobně první západní obchodník, který se kdy s Tetrisem setkal – Brit Robert Stein –, na něj narazil na tamním herním veletrhu. 

„Zeptal jsem se, co to je,“ vzpomíná. „Ostatní mi ale řekli, ať to ignoruju.“ Maďaři se ho snažili upozornit na vlastní produkci, jenže Britovi se ruská hra zalíbila. A pak už byla ruka v rukávě: Do roku 1988 si práva na prodej Tetrisu nárokovalo několik západních společností.

Super Mario v pozadí

Sovětský svaz Tetris zpočátku ignoroval. S nástupem perestrojky se však o autorská práva přihlásil a začal je prodávat. Záhy se rozhořelo několik soudních sporů mezi společnostmi nabízejícími vlastní klony hry. Definitivní tetrisovou pandemii pak vyvolalo zařazení titulu do základní výbavy legendární kapesní konzole GameBoy od firmy Nintendo.

Mohl za to Nizozemec Henk Rogers, který pro Nintendo získal od Rusů práva, a navíc v roce 1989 přesvědčil šéfa americké divize, aby Tetris upřednostnil před japonskou klasikou Super Mariem. „Řekl jsem mu: ‚Jestli chcete, aby si váš výrobek kupovali malí kluci, přidejte k němu Maria. Pokud ale chcete, aby si ho kupovali všichni, přidejte k němu Tetris.‘ Myslím, že to zafungovalo,“ vypráví Rogers. Tetris a GameBoy si nakonec navzájem pomohly k celosvětovému úspěchu. 

Boj o práva

Údaje o celkovém počtu prodaných kopií Tetrisu se liší. Podle ekonomického magazínu Forbes jde o víc než 495 milionů, žebříček na Wikipedii uvádí 175 milionů. Pro srovnání: U druhé nejprodávanější hry všech dob, Minecraftu, se podle stejného žebříčku jedná o 144 milionů. Naprostá většina kopií Tetrisu však byla pirátská a Pažitnov z úspěchu kromě slávy dlouho nic neměl – k právům na vlastní výtvor se dostal až v roce 1996. 

Společně s Rogersem, s nímž se spřátelil, založil společnost The Tetris Company, která existuje dodnes a bojuje za pomyslnou spravedlnost: V roce 2010 například úspěšně zažádala o odstranění nelegálních kopií hry ze serveru Google Play, což je zásobárna aplikací pro mobilní telefony s operačním systémem Android. Nicméně začínající či amatérští programátoři dosud občas vytvářejí své vlastní, nelicencované verze. 

Tetris hraju dodnes

Samotného Pažitnova prý jeho nejslavnější výtvor stále baví. „Tetris hraju dodnes,“ svěřil se pro Business Insider. A matematická analýza vysvětluje proč: Ačkoliv se Tetris tváří jednoduše, ve skutečnosti je velice komplexní. Teoreticky možných uspořádání hracího pole existuje 2199, tedy přibližně „osmička a 59 nul“. Pokud však pomineme formace, jež ve skutečné hře vzniknout nemohou (například plné řádky nebo prázdné řádky uprostřed spadlých kostek), zbudou z původního počtu asi 4 %. 

I tato výrazně zmenšená množina je ovšem velmi náročná na kalkulace a nalezení vítězné strategie vyžaduje výpočty tak složité, že se nedají vyřešit v rozumném čase ani pomocí počítače. Přesto jsou stroje v Tetrisu lepší než lidé, jak prokázal vědec Colin Fahey, který poslal do boje umělou inteligenci: Hra běžela na monitoru jiného počítače a herní stroj se na plochu díval pomocí kamery.