Kosatka dravá: Elegantní predátor na vrcholu potravního řetězce
Kosatka dravá si vysloužila pověst vrcholného predátora a ve volné přírodě skutečně nemá konkurenci. Nicméně ani ve svém království si obvykle netroufne zaútočit na člověka
Kosatku coby vrcholného predátora v jejím přirozeném životním prostředí nic neohrožuje. Tito několikatunoví savci z čeledi delfínovitých dovedou plavat rychlostí bezmála 60 km/h, vidí skvěle nad hladinou i ve vodě, výborně slyší a pomáhají si také echolokací. Jde o natolik dobré lovce, že se pro ně vžilo označení „velryba zabiják“. Skutečné nebezpečí však představují pouze pro svou kořist. Ve volné přírodě ještě nedošlo k žádnému útoku na lidi, který by skončil smrtí – kosatky si člověka obvykle jen spletou se svým běžným úlovkem a včas se zastaví, což se připisuje jejich vysoké inteligenci.
Hravá výuka
Velkolepé kytovce se již podařilo pozorovat při výuce mláďat, spočívající v napodobování. Rybáři dokonce vyprávějí, že se obří tvorové naučili krást ryby přímo z dlouhých lovných šňůr, přičemž nepomohla žádná protiopatření ani snaha je zmást. Kolují i příběhy o hravosti kosatek: Rády prý provokují rybáře či mořeplavce tím, že se vynořují kousek od jejich lodí, vyfukují na ně vodu apod.
TIP: Záhada rozřešena: K čemu je kosatkám dobrá menopauza?
Hravost a inteligence přivedly kosatky do mořských světů i zábavních parků, kde jsou cvičeny k nejrůznějším kouskům. V uzavřeném prostoru aquaparků však postrádají život v sociálních skupinách a frustraci si často vybíjejí na lidech: Záměrně či nešťastnou náhodou již usmrtily bezmála třicet návštěvníků podobných atrakcí, zatímco v přírodě k fatálnímu útoku nikdy nedošlo.
Na žraloky z boku!
Kosatky si vyvinuly systém, jak pohodlně ulovit i jinak velmi nebezpečného žraloka bílého. Protivníka obkrouží v hejnu a snaží se jej zmást, načež ho jeden silný jedinec v nestřežený okamžik „taranuje“ z boku. Pokud se parybu podaří obrátit vzhůru nohama, její archaický mozek dočasně vypoví službu a znehybněný živočich se promění ve snadnou kořist.
Život po menopauze
Samice kosatek zažívají vrchol plodnosti zhruba ve dvacátém roce života a mláďata mohou mít až do čtyřiceti let, načež jejich šance na početí prudce klesá. Ve volné přírodě se dožívají i víc než osmdesáti roků, a jako u jednoho z mála zvířecích druhů u nich tak dochází k menopauze. Samci naopak dospívají už okolo patnáctých „narozenin“, ale pářit se obvykle začínají až po dvacítce. Na otevřeném moři však umírají průměrně již v devětadvaceti letech, přičemž ti nejodolnější se dožijí maximálně šedesáti roků.
Když umře náčelník
Pro svou hrozivost a majestátnost se kosatky staly předmětem uctívání u mnoha domorodých kultur. Například severoamerický kmen Haida je považoval za mocná zvířata žijící v podmořských městech: Podle jejich legend se kosatky pod hladinou měnily v lidi. A pokud se někdo z domorodců utopil, věřilo se, že nadále žije právě s těmito kytovci. Kvakiutlové zas kosatky vnímali coby vládce podmořského světa, přičemž lachtani měli být jejich otroky a delfíni za ně bojovali v bitvách. Titíž indiáni byli přesvědčeni, že se do kosatek převtělují duše zesnulých náčelníků kmene.
