Výzkum vlasatic tvoří důležitou součást astrofyziky Sluneční soustavy. Podle odborníků v nich lze totiž nalézt úplně primitivní materiál, z nějž náš solární systém vznikal. Studium komet tak představuje významnou sondu do minulosti. Zkoumání a sběr vzorků však musejí probíhat přímo na místě a mohou být vcelku komplikované: Aktivní vlasatice je bohatým zdrojem rychle se pohybujících prachových zrn, jejichž úder může být pro přilétající družici smrtelný. Přesto množství sond ve zmíněných misích uspělo.
TIP: 10× sondy, které změnily Sluneční soustavu
Historické prvenství drží International Cometary Explorer, vypuštěný v roce 1978 k průletové misi kolem komety 21P/Giacobini–Zinner. Sonda byla úspěšná a stala se předvojem celé flotily družic, které z různých pohledů i vzdáleností studovaly Halleyovu kometu při průletu v roce 1986. Pětice sond vyslaná velmocemi z obou stran železné opony přinesla důležité poznatky o vlasaticích jako tělesech. Od té doby se podařilo zdárně vyslat další čtyři automaty k různým objektům s odlišnými vědeckými cíli. Například sonda Stardust přivezla na Zemi prachová zrna získaná v blízkosti komety Wild 2, zatímco Rosetta strávila dva roky intenzivním pozorováním vlasatice 67P/Čurjumov–Gerasimenko.
