Kóbe: Ochutnejte slavné hovězí ve městě, které vstalo z popela

Pro současné Japonce je město Kóbe symbolem moderní kosmopolitní kultury, bujarého nočního života a vyhlášeného hovězího masa, které nenechává klidným gurmány po celém světě. V minulosti ovšem několikrát nechybělo mnoho a hlavní město prefektury Hjógo dnes nemuselo na mapách Japonska vůbec existovat.

Historické město v moderním kabátě

Historie Kóbe je úzce spjata především s cizinci a šintoismem, kterému vděčí i za svůj název. Podle císařské kroniky Nihon Šoki zde v roce 201 n. l. císařovna Džingú nechala postavit svatyni Ikuta, jejíž následovníci byli označováni titulem kanbe, a právě odtud pochází současná podoba jména Kóbe.

 Zásadní událostí, která určila na dlouhá staletí budoucí multikulturní ráz Kóbe, se stalo vybudování zdejšího přístavu. Ten vzkvétal díky zahraničnímu obchodu s Korejci a Číňany již od 8. století a své výsadní postavení v rámci Japonska si udržel i po restauraci Meidži v roce 1868, kdy se Kóbe stalo jedním z prvních přístavů, kam mohli připlouvat obchodníci ze Západu.

Živoucí památkou na první styky Japonců s Evropany je čtvrť Kitanočó, kde stojí nádherné domy vystavěné ve stylu viktoriánské gotiky, jež si zde postavili zámožní zahraniční kupci a diplomaté. Při návštěvě této čtvrti na vás dýchne zvláštní kombinace evropské a japonské kultury 19. století, kterou byste jinde, než právě v Kitanočó, těžko hledali. 

Jako bájný fénix

Podobně jako bájný pták Fénix, tak i přístavní Kóbe během své dlouhé historie několikrát povstalo ze svého popela. Poprvé se ocitlo Kóbe v ohrožení na sklonku druhé světové války, kdy Američané město dvakrát bombardovali pomocí „létajících superpevností B-29“. Během těchto náletů byla zničena zhruba polovina města a bez hlavy nad hlavou se ocitlo více než 650 tisíc obyvatel. Hrůzné zážitky obyvatel Kóbe posloužily později jako předloha pro známý animovaný film studia Ghibli, Hrob světlušek.

Dalším nešťastným milníkem v historii města se stal rok 1995, kdy časně ráno zasáhlo město nečekané zemětřesení o síle 6,9 stupňů Richterovy škály. Ničivé zemětřesení, které si vyžádalo přibližně 6,5 tisíce životů a o střechu nad hlavou připravilo dalších bezmála 220 tisíc lidí, zničilo také přístavní zařízení a silniční spojení s okolím. Kóbe bylo prakticky odříznuto od okolního světa, což značně ztížilo přísun zdravotnické pomoci. Nečekaná pomoc v těchto krušných chvílích však přišla od místní mafie. Členové Jakuzy v Kóbe zabezpečili podstatnou část dodávek jídla, vody, přikrývek a hygienických potřeb do evakuačních center v prvních dnech po zemětřesení, čímž si vysloužili slova díků od mnoha zasažených obětí.

TIP: Vydejte se na jeden z poznávacích zájezdů do Japonska a nechte se unést kulturou, památkami a přírodou. 

„Kobe beef - kaviár mezi hovězím“

Jak jsme již zmínili v úvodu, Kóbe se proslavilo také na poli kulinářském, jelikož dalo světu Kobe Beef, které se připravuje z lokálního plemene skotu Wagyu. U zrodu tohoto plemene stálo pečlivé křížení japonských plemen se skotem importovaným ze Západu po roce 1868, kdy v Japonsku došlo k restauraci císařské moci a začalo období Meidži. Právě politické změně otevření se Západu přinesly na japonský jídelníček hovězí maso. Japonci do té doby používali skot výhradně jako tažné zvíře a vzhledem k jeho náboženskému významu neměli pro jeho maso žádné využití.

K opravdovému rozmachu konzumace hovězího masa došlo v Japonsku po 2. světové válce a do svou cestu do světa si kóbské hovězí našlo na přelomu 80. a 90. let minulého století. Za svou popularitu vděčí Kobe Beef především svému jemnému masu rovnoměrně mramorovanému tukem. Tohoto specifického jevu je dosaženo speciální stravou a unikátním způsobem chovu, kdy je po celou dobu skot chráněn před stresem, což se pak projeví na vytříbené chuti a kvalitě masa.

Netradiční restaurační zážitek

Po porážce musí maso splňovat řadu přísných požadavků a pouze ty nejvyšší třídy masa (třídy 6 a výše na dvanáctistupňovém žebříčku) získají přísně střeženou ochrannou známku Kobe Beef. Vysoké nároky na kvalitu chovu a výsledného masa se samozřejmě odrážejí i v ceně hovězího z Kóbe. V restauracích, kde je toto maso nejčastěji podáváno jako steak, sukijaki (prudce osmažené tenké plátky masa) či šabu šabu (tenké plátky vařené v bujónu), zaplatíte za 100 gramů v přepočtu částku mezi 1500 až 6000 Kč.

I přes větší cenu však patří ochutnávka místní speciality při návštěvě Kóbe za nutnost. Gastronomickým zážitkem je pak objednávka Kobe Beef v restauracích tenpannjaki, kde šéfkuchař za využití akrobatických kousků griluje maso na obří železné lotně přímo před zraky svých hostů.

Kam s plným žaludkem?

Přestože bylo Kóbe v minulosti několikrát na pokraji zničení, jeho obyvatelé vždy město znovu vystavěli do nové, ještě krásnější podoby. Jednou z „obnovených“ čtvrtí je i živelná Čínská čtvrť s parkem Nankin, do nějž se vchází čtyřmi typickými barevnými branami. Park je domovem 12 soch zvířat z čínského astrologického kalendáře a jeho okolí je lemováno spoustou restaurací, pouličních stánků a obchodů se suvenýry.

Dalším oblíbeným místem odpočinku je park Meriken, který se nachází u Kóbského námořního muzea. Expozice muzea, které je stimulováno do podoby skleněné lodě, je věnováno především důležitosti místního přístavu.  Krásný výhled na město a okolní hory si vychutnáte z nedaleké Přístavní věže či obrovského ruského kola, které je jednou z dominant přístavu.

Milovníci historie mohou navštívit také Muzeum města Kóbe, jež se dle slov místních průvodců pyšní nejlepší sbírkou evropského umění, jež bylo přiváženo od 16. století na portugalských a holandských obchodních lodích do Japonska.

Lanovkou za přírodou

Pokud dáváte přednost objevování přírodních krás, přímo za městem se nacházejí 43 metrů vysoké kaskádovité vodopády Nunobiki, o jejichž krásách se zmiňují již básnická díla z 10. století. Cestu k vodopádům si můžete zpříjemnit pomocí lanovky, která vás kromě Nunobiki doveze také až na vrchol hory Rokko. Odtud se návštěvníkům jako na dlani otevírá panorama města Kóbe a pobřeží Vnitřního moře. Svou návštěvu horského masivu Rokko můžete zakončit v horkých pramenech Arima Onsen, jejichž léčebné účinky si v 16. století rád dopřával i jeden ze tří sjednotitelů Japonska, slavný šógun Tojotomi Hidejoši.