Když válka otřese vojákovou duší: Stav vyvolaný granátovým šokem (3)

Ve druhé polovině 20. století přitáhly pozornost k posttraumatickým stresovým poruchám (PTSD) problémy, které pronásledovaly veterány vietnamské války po návratu do USA. Lékaři tentokrát hovořili o post-vietnamském syndromu – souboru psychosomatických příznaků, mezi něž patřila nespavost, podrážděnost či agresivita. Muži, kteří si prošli nepředstavitelnými podmínkami krvavých střetů v džungli, se často nedokázali vrátit do společnosti, najít si práci ani udržet funkční vztahy.

Své potíže řešili alkoholem, drogami a v mnoha případech i sebevraždou. U některých se vyčerpání a beznaděj projevily ještě na samotném bojišti. Důkazem může být vzpomínka desátníka Johna Houla, který dorazil k jednotce do Vietnamu v roce 1965. Své spolubojovníky popsal následovně: „Pohledy v jejich očích vypadaly, jako by z nich někdo vysál život. Všichni zírali někam do prázdna a nebyly v nich vůbec žádné emoce.“

PTSD dnes

PTSD se u navrátilců z Vietnamu vyskytovala tak často, že ji lékaři a úředníci už nemohli přehlížet. Po roce 1980 byla tato diagnóza konečně zařazena do klasifikačního systému ztělesněného v mezinárodně uznávané příručce Americké psychiatrické společnosti DSM (Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders, Diagnostický a statistický manuál mentálních poruch). Byl by omyl domnívat se, že účastníci soudobých konfliktů jsou takových poruch ušetřeni.

Kolem roku 2008 zaskočil armádní lékaře strýčka Sama stoupající počet vojáků, kteří se vraceli z Iráku s vážnými duševními potížemi. Příznaky se podobaly prvoválečnému granátovému šoku – oběti se nedokázaly delší dobu soustředit a trpěly bolestmi hlavy či nespavostí, mnozí si stěžovali na závažné výpadky paměti. Doktoři popsali třeba případ ženy, která před nástupem do ozbrojených sil učila na střední škole. Po misi v Iráku se chtěla vrátit k původnímu povolání, jenže si nedokázala ze své učitelské profese skoro na nic vzpomenout.

Vibrující krev

Většina z postižených neutrpěla poranění hlavy. Lékaři si ale všimli, že velká část z nich byla zasažena blízkou explozí. Vzniklo tedy podezření, že rázová vlna způsobila na první pohled nezřetelné zhmoždění mozkové tkáně. Následná vyšetření potvrdila mnohočetná zpřetrhání výběžků (neuritů a dendritů) nervových buněk.  Tyto výsledky šokovaly lékaře i generály. Dosud se totiž předpokládalo, že standardní přilba ochrání hlavu před jakýmkoliv typem otřesu.

Nedávný výzkumný projekt amerického ministerstva obrany, zaměřený na vývoj výstroje odolnější vůči rázové vlně, se dokonce hlavou vůbec nezabýval – experti se věnovali ochraně trupu. Data získaná při vyšetřeních navíc potvrzují, že výbuch poškozuje mozek i nepřímo – účinkem rázu na břicho a hrudník. Dochází přitom k silným vibracím velkých tepen, žil a nakonec i samotné krve. Jejím prostřednictvím se otřesy rozšíří až do mozku, kde vyvolají poškození nervové tkáně.

Medikamenty i psychoterapie

Ať už poranění mozku způsobí přímý otřes nebo vibrace cév, samotné zhmoždění zřejmě k vyvolání PTSD nestačí. Mnozí sportovci vystavují svou mozkovnu otřesům opakovaně, a přesto netrpí tak závažnými poruchami jako veteráni. Následky poranění hlavy se tedy zřejmě kombinují s negativními účinky silného stresu. Proto doktoři při léčbě PTSD kombinují medikamenty s intenzivní psychologickou péčí. Zahrnuje i canisterapii, která se osvědčuje například při péči o ukrajinské vojáky zapojené do bojů s proruskými separatisty.

TIP: Břímě moderního bojovníka: Kolik váží zátěž dnešního vojáka na bojišti?

Na výcviku tamních čtyřnohých terapeutů i jejich psovodů se podílejí kanadští experti včetně Kalyny Kardash: „Lidé, kteří nejsou schopní si vytvořit vazby k ostatním, se pořád ještě umějí přiblížit ke psům – protože je vnímají jako bytosti, jež nikoho nesoudí. Jeden veterán o nich řekl, že si ‚nenasazují masky‘. Jsou nestranní a přijmou vás, ať jste na tom jakkoli. Veteránům pomáhají znovu budovat vztahy, nejprve s nimi a potom i s lidskými bytostmi – což je klíčové pro psychosociální uzdravení.“ Další možnost představují skupinové terapie, kde své zkušenosti sdílejí bývalí vojáci s podobnými prožitky.