Když poručí generál zima (4): Jaké počasí čekalo na Wehrmacht na východní frontě?

Sověti se naopak na zimní období 1942 a 1943 chystali pečlivě už od léta. Bojovali ostatně na vlastní půdě a věděli velmi dobře, co zima dokáže. Nebezpečí přinášel hlavně ledový stepní vítr, který pronikal oblečením vojáků, a ti pak velmi rychle promrzali. Kvalitní teplá výstroj proto představovala základní předpoklad toho, aby bojeschopnost s příchodem zimy neupadala.

Zoufalá improvizace

Německé velení naopak rozdávalo svým vojákům místo teplého oblečení návody, jak v mrazivém počasí improvizovat. Měli si například vycpávat oblečení několika vrstvami novinového papíru a muži měli spávat namačkaní těsně na sebe, aby bezezbytku využili fyzické teplo. Pokud vojákovi omrzla noha, instrukce říkaly, že si ji má ponořit do teplé krve zabitého koně nebo nějakého jiného většího zvířete, a pak prý roztaje.

Když potom jednotky Rudé armády zahájily 19. listopadu ofenzivu s krycím jménem Uran, podařilo se jim nepřítele dokonale překvapit a dvojitým obchvatem obklíčit celou 6. armádu, část 4. tankové a některé jednotky Rumunů. Přes čtvrt milionu mužů se tak ocitlo v pověstném stalingradském kotli, z něhož pro většinu z nich nebylo úniku.

Stalingradský kotel

Situace se pak každým dnem zhoršovala. Göring sice Hitlera ujišťoval, že Luftwaffe dokáže obklíčeným mužům zajistit vše potřebné, ale ve skutečnosti to nebylo možné. Němci neměli k dispozici dostatečný počet strojů a třeskutá zima letecké zásobování dále ztěžovala. Už 8. prosince tvořilo denní dávku jednoho vojáka jen 200 g chleba a 120 g normálního masa, nebo 200 g masa koňského. Tyto dávky se potom dále tenčily. Počátkem ledna 1943 byla situace obklíčených kritická a hladovějící vojáci trpící omrzlinami umírali jeden po druhém.

Sovětské velení nakonec přešlo 10. ledna do útoku a německá obrana se brzy začala hroutit. Když pak rudoarmějci dobyli poslední provozuschopné letiště v Gumraku, zůstalo bez pomoci natlačeno ve Stalingradu 100 000 mužů. Obklíčené jednotky byly rozděleny do dvou kotlů, z nichž severní včetně samotného Pauluse kapituloval 31. ledna, jižní o dva dny později. Do rukou Rudé armády padlo 91 000 zajatců, z nichž přežilo kruté podmínky v lágrech jen 6 000.  

Důsledky

Celkově lze říci, že zimní počasí sice nepředstavovalo rozhodující faktor porážek Wehrmachtu u Moskvy a Stalingradu, ale bezesporu k nim svým dílem přispělo. Situaci německých vojáků navíc zhoršilo samo OKW tím, že vedení bojových operací v zimním období nepředpokládalo a dostatečně se tak na ně ani nepřipravovalo.

TIP: Málo známá fakta z bitvy o Stalingrad

Operace Barbarossa měla být ukončena před příchodem zimy, stejně tak Stalingrad měl v představách německých generálů padnout ještě dříve, než začnou mrazy. Tyto optimistické plány však nevyšly a němečtí vojáci pak bez patřičné zimní výstroje nepředstavitelně trpěli. Sověti naopak nástrahy počasí ve své zemi dobře znali a uměli se na ně připravit.