Kdo uteče, přežije! Drsná pravidla pavoučího kanibalismu

Zatímco lidem se zdá představa pojídání vlastního druhu většinou odporná, v přírodě se s kanibalismem setkáváme docela často. Například lví samci po ovládnutí nové smečky usmrcují a žerou stávající mláďata, protože samice pak mohou rychleji zabřeznout znova. Pojídání potomků se neštítí ani křečci zlatí.

Samostatnou kapitolu potom představuje tzv. nitroděložní kanibalismus u některých žraloků: V daném případě se morbidní hostina odehrává v děloze samice, kde se navzájem požírají dosud nenarozené plody. Vítěz získává právo na život, a protože mají žraločí matky dělohy dvě, přijde po sourozeneckých bitvách na svět dvojice vykrmených mláďat. 

Pozoruhodný typ kanibalského chování reprezentuje konzumace pohlavního partnera, a to před kopulací, po ní, nebo i přímo během aktu. Na méně šťastné straně barikády většinou stojí samec, který svému protějšku poslouží jako vítaný zdroj živin. Existují však rovněž druhy, u nichž končí na talíři něžné pohlaví. Tzv. sexuální kanibalismus dobře známe zejména u členovců a prosluly jím kudlanky (viz Nejslavnější kanibalka). Další skupinu, u níž na popsané chování narážíme poměrně běžně, tvoří pavouci. 

Jednou, a pořádně

Ačkoliv se obvykle předpokládá, že jde při sexuálním kanibalismu o získání živin z tělesné schránky samce, studie publikovaná roku 2016 v časopise Current Biology ukazuje, že situace není tak přímočará. Autoři se zaměřili na roztomilého pavouka lovčíka tmavého (Dolomedes tenebrosus) a zjistili, že kanibalské samice získaly výraznou výhodu oproti kolegyním, které místo partnera spořádaly srovnatelně velkého cvrčka či zůstaly hladové: Nejenže nakladly víc vajíček, ale jejich potomci také lépe prosperovali. V současnosti přitom není zřejmé, proč je kanibalismus o tolik výhodnější. Vědci nicméně předpokládají, že roli může hrát například specifická kombinace živin v tělech samečků, která je pro zdárný vývoj potomstva zásadní. 

Zdá se tedy, že smrt otce ve prospěch budoucí generace má přinejmenším u zmíněných pavouků stěžejní význam. Otázkou navíc zůstává, nakolik je daná oběť skutečně obětí – samci totiž po kopulaci často umírají spontánně. Ve světle uvedených skutečností se tak strategie „rozmnožit se jednou a dát do toho vše“ jeví víc než rozumná.

Život si cestu najde 

Ne vždy se však pavoukům chce položit život na oltář lásky a udělají cokoliv, aby se nepříznivému osudu vyhnuli. Někteří lovčíci například nosí drahé polovičce dary v podobě mouchy či jiného hmyzu. Doufají totiž, že je partnerka rozptýlená masitou pozorností nechá prchnout. A jak ukázal výzkum zaměřený na lovčíka hajního (Pisaura mirabilis), žijícího i v Česku, popsaná strategie funguje: Samci přistupující k samici s dárkem mají několikanásobně vyšší šanci na únik než nápadníci, kteří na námluvy přicházejí s prázdnýma „rukama“. 

Velmi důmyslnou metodu objevili také zástupci některých snovaček, například těch hnědých, známých jako hnědé vdovy (Latrodectus geometricus). Samci se někdy páří s nedospělými partnerkami, jež bývají méně agresivní – a vůbec jim přitom nevadí, že dotyčné zatím nemají zpřístupněné pohlavní ústrojí: Spermie do jejich těla pumpují dírkou, kterou si doslova prorazí do vnější kostry. Nikoliv náhodou se zmíněný čin odborně popisuje jako „traumatická inseminace“.

V případě nouze katapult! 

Ještě úžasnější strategii využívá pakřižák východní (Philoponella prominens), vyskytující se v Číně, Koreji či Japonsku. Zmínění pavouci patří k velice společenským druhům a na jednom místě jich často žije pohromadě i několik stovek. Na detailní popis jejich rozmnožování se zaměřila skupina čínských arachnologů, jejichž studie vyšla loni rovněž v časopise Current Biology: Vědci si všimli, že kopulace zmíněných osminožců mívá velice netypický závěr – jakmile je samec hotov, na nic nečeká a z místa činu se „katapultuje“. 

Jedná se o natolik rychlý pohyb, že je pro lidské oko takřka nepostřehnutelný, a zachytit jej nedokázaly ani běžné kamery. Citlivější technika ovšem odhalila, že se samci po aktu opřou špičkami prvního páru končetin o tělo samičky, načež se pomocí speciálního kloubu vymrští do vzduchu rychlostí až 88 centimetrů za sekundu. Autoři uvádějí, že ze 155 úspěšných pářících rituálů se takto zachránilo 152 samců. Zbylí tři padli za oběť a stejně skončily i tři desítky dalších, jimž vědci v útěku zabránili. Je tedy zjevné, že katapultování skýtá dotyčným pavoukům jedinou naději, jak líbánky přečkat ve zdraví.