Kde se vzaly včely? Vědci zmapovali evoluci medonosných opylovačů
Dosud nejrozsáhlejší analýza včelího genomu pomohla odhalit evoluční původ medonosných opylovačů. Pravděpodobně létali po Zemi už v době, kdy ji ještě obývali dinosauři
Mezinárodní tým odborníků pod vedením entomologů z Washington State University osekvenoval genom více než 200 druhů včel a porovnal je se vzorky 185 fosilií zmíněných blanokřídlých. Podobně rozsáhlá data o genetické informaci všech sedmi včelích čeledí získali vědci vůbec poprvé. Z výsledků zveřejněných v časopise Current Biology pak vyplývá, že se první včely vyvinuly na superkontinentu Gondwana, který před rozpadem na jednotlivé světadíly zahrnoval dnešní Jižní Ameriku, Afriku, Indii, Antarktidu i Austrálii.
Z jihu na sever
„Poprvé máme statistický důkaz, že včely představují původně hmyz jižní polokoule,“ uvedl Silas Bossert, jeden z vedoucích výzkumu. Dosavadní studie ukazují, že se včely nejspíš vyvinuly z vos a postupně změnily potravní strategii – z dravců se tak stali sběrači nektaru a pylu. Nová práce pak doplňuje další detaily: Zmíněný hmyz se zřejmě poprvé objevil v sušších oblastech západní Gondwany v období spodní křídy, asi před 120 miliony let. S formováním nových kontinentů potom migroval na sever a rozrůzňoval se do četných druhů, souběžně s kvetoucími rostlinami.
Všechny hlavní čeledi vznikly ještě před nástupem třetihor, jejichž počátek rámuje srážka Země s obřím meteoritem Chicxulub a hromadné vymírání druhů včetně dinosaurů. Na rozdíl od nich se včely dokázaly s následky globální katastrofy vyrovnat, a dokonce prosperovaly z pozdějšího utváření zcela nové fauny a flóry. V současnosti entomologové rozeznávají přes dvacet tisíc včelích druhů.
Souboj o pyl
V průběhu evoluce si včely vytvořily unikátní nástroje k opylení rostlin, jejichž pylová zrna se ukrývají v tzv. poricidních prašnících. Z nich se mohou dostat ven pouze nepatrnými otvory na špičce a musejí se doslova „vytřepat“. Botanikové rozeznávají přes 22 tisíc popsaných druhů, které tak tvoří asi 6 % známé rostlinné říše. Včely se naučily získávat z nich kýžená zrnka pomocí jemných vibrací křídel, jimiž kmitají, zatímco sedí ve spodní části prašníku.
Arizonští vědci už v roce 2018 zjistili, že se zmíněné chování během vývoje společného včelího předka objevilo nezávisle na sobě nejméně 45krát. Včely tak dostaly do vínku konkurenční výhodu, protože si mohly pyl obstarat i z květů, které byly pro jiné opylovače nedostupné.
