Kde se vzaly džíny? Krátká exkurze do dějin modrých kalhot

V dobách vrcholící zlaté horečky se pověstným zlatým dolem nestaly pouze valounky žlutého kovu, ale i přidružené služby a prodej potřeb pro hledače cenného kovu. V druhé polovině 19. století muži oblékali spíš vlněné nebo lněné kalhoty. Zlatokopové, honáci dobytka a farmáři ale potřebovali oděv, který snese velmi hrubé zacházení. Manželka jednoho z nich proto objednala u krejčího pracovní kalhoty ze sukna, kterým se potahovaly povozy a stany. Látka zvaná denim nesla název podle místa svého vzniku „serge de Nîmes“. I slovo džíny je evropského původu – pochází z francouzského označení pro barvu „Bleu de Genes“ – janovská modř. Ta se vyráběla z přírodní látky – indiga. 

Patent na kalhoty

Pevné sukno zvané denim do Ameriky dovážela rodina mladého židovského obchodníka Leviho Strausse (původně se jmenoval Löb Strauß). A odebíral ho krejčí s litevsko-židovskými kořeny Jacob Youphes, jehož nové americké jméno znělo Jacob Davis. Toho napadlo, že spoje kalhot pro větší pevnost opatří kovovými nýtky, bohužel ale neměl peníze na zaplacení poplatku na patentovém úřadu. Spojil své know how se Straussovým kapitálem a riveted blue jeans neboli nýtované modré kalhoty byly patentovány 20. května 1873.  

Nejen na západním pobřeží se blue jeans rychle staly žádaným zbožím. Kalhoty měly přesný střih a zapínaly se na knoflíky našité po stranách. Na poklopec tak, jak ho známe dnes, ale musely ještě pár desítek let počkat, na zip dokonce až do roku 1946. Zadní kapsu měly Straussovy a Davisovy kalhoty jen jednu, na bocích nechybělo šikmo přišité poutko, kam se dalo zavěsit kladivo. Malá kapsička v přední kapse zase sloužila jako bezpečné pouzdro na hodinky. Jejich řetízek se připevňoval k opasku. Dámské džíny, které se začaly šít až ve 30. letech, se zapínaly vždy na pravém boku. Poslední zásadní technologická změna přišla v 70. letech, kdy se do denimové látky začal kvůli pružnosti přidávat elastan. 

Ani párem koní

Společnost Levi Strauss & co. se prosadila i díky systematické práci s reklamou. Do loga své firmy zvolili vyobrazení dvou koní, kteří spřaženi džínami vybíhají opačným směrem. Traduje se, že tento pokus pevnosti pánové Strauss s Davisem opravdu provedli a kalhoty díky nýtům vydržely. Ani koně je prý nedokázali roztrhnout. 

Levi Strauss zemřel roku 1902 a zanechal po sobě majetek v hodnotě šest milionů dolarů, což by přepočteno na dnešní poměry představovalo částku v řádu stovek milionů dolarů. V té době džíny představovaly pouze zaprášený pracovní oděv ušmudlaný od oleje či koní. On sám je prý, coby solventní obchodník na úrovni, nikdy neoblékl! Jeho společník Jacob Davis ho přežil o šest let.

Cesta na kontinent

Oblíbené kalhoty se pomalu stávaly v dnešním slova smyslu „módním“ zbožím. Když se v roce 1933 dostaly na titulní stránku významného módního časopisu, měly vlastně vyhráno. Během druhé světové války se do vojenské khaki džínoviny oblékali američtí vojáci, díky nimž se oblíbené kalhoty známé ze stříbrného plátna dostaly do Evropy. Džíny se objevily i ve světě zcela jiném – v americkém náborovém plakátu lákala ženy do válečné výroby dělnice Rosie, kráska se šátkem ve vlasech a v džínové košili. 

Svoboda i uniforma

Ve filmech o čestných kovbojích a drsňáckých rebelech oblékali džíny Marlon Brando či James Dean. Když v roce 1954 navlékla těsné džíny Marilyn Monroe ve filmu Řeka bez návratu, způsobila tím značné pozdvižení. A když si je (údajně nerad) oblékl i Elvis Presley, svět jako by zapomněl, že šlo původně o pracovní kalhoty. V éře hippies se džíny staly symbolem nevázanosti, svobody a sexu. Nosily je hudební ikony. A zároveň i dělníci.

TIP: Ikony své doby: Sedm legend trhu, kterým na svět pomohla náhoda

Jejich obliba v západním světě začala v 80. letech pomalu klesat. Snem a touhou se ale staly pro mládež za železnou oponou. V Československu se daly sehnat v Tuzexu, tedy v podniku zahraničního obchodu, kde se nakupovalo za valuty. Pro džíny se jezdilo také do Maďarska, pokoutně se šmelily a přeprodávaly až do konce 80. let.

Džíny nechyběly ani v šatníku osobností, u kterých byste to asi nečekali: módní bundu si dopřál i Albert Einstein. Džíny se právem staly oblečením, které spojuje napříč věkem i společenským postavením. A zdá se, že jejich historie není ještě zdaleka u konce.