Kde se vzala žvýkačka? Stopy sahají až do neolitu
Historie žvýkaček sahá překvapivě až do neolitu. Svědčí o tom i šest tisíc let stará hmota z pryskyřice z březové kůry s otisky lidských zubů, která byla objevena ve finském Kierikki
Žvýkání znaly také mnohé další kultury a v ústech našich předků se převalovalo leccos – od stromové pryskyřice a ztuhlého kaučukového mléka přes různé druhy trávy až po listy, větvičky a vosky.
Historie moderní žvýkačky se ovšem spojuje s Amerikou, konkrétně s územím Nové Anglie nedaleko kanadských hranic. Tamní indiáni žvýkali pro zahnání žízně i osvěžení dechu tuhou smrkovou mízu zvanou „chicle“. Zvyk od nich pak převzali kolonisté a v roce 1848 obchodník John B. Curtis vyrobil a prodal první komerční žvýkačku, pod názvem „Čistá smrková guma ze státu Maine“. Krátce nato již žvýkací hmota vznikala i uměle – konkrétně z parafínu.
První patent obdržel zubař William F. Semple z Ohia roku 1869: Speciální gumu chtěl využít především k procvičení čelistí a stimulaci dásní. Nešlo přitom právě o pochoutku – vyráběla se mimo jiné z křídy či drcených kořenů.
