Kde je ta Halič, pane veliteli? Turecký XV. armádní sbor za světové války (2)

V květnu 1915 přinutil společný postup německo-rakousko-uherských divizí carskou armádu vyklidit dosud okupovanou část Polska a Pobaltí. Rusové ustoupili stovky kilometrů na východ. V Petrohradě si uvědomovali, že nutně potřebují nějaké vítězství a naplánovali proto velkorysou ofenzivu od Baltu až po Bukovinu. Operace dnes známá jako Brusilovova ofenziva začala 4. června 1916 a brzy se ukázalo, že rakousko-uherská armáda nedokáže ruskému tlaku čelit. Pomoc svým spojencům v této těžké hodině nabídlo Turecko, které dosud neslo tíhu bojů na Blízkém východě.

Předchozí část: Kde je ta Halič, pane veliteli? Turecký XV. armádní sbor za světové války (1)

Podívaná na trati

Přesun tureckých vojáků se těšil značné publicitě a na čas se stal symbolem jednoty centrálních mocností. Prakticky po celé trase transport okukovali zvědavci a na nádražích jej vítali hodnostáři a vojenské kapely. Převážná většina mužů se vůbec poprvé dostala tak daleko za hranice své vlasti a neměla ani představu, kde leží cíl jejich cesty – Halič. V konečné stanici, v malém haličském městečku Rohatyn, způsobil příjezd muslimských vojáků u domácího obyvatelstva pravé pozdvižení.

Turecké jednotky se po vystoupení z vagonů přeskupily, doplnily zásoby munice a poté se začaly přesouvat s využitím místních železničních tratí blíže k frontové linii do Berežan a Halyče. Odtud již vlastními silami putovaly k přední linii fronty, kterou vymezovala řeka Zolota Lipa v délce bezmála 30 km.

Hrdinové od Gallipoli

Ve výchozím rozmístění se k 20. srpnu 1916 nacházela turecká 19. pěší divize v prostoru jižně od Berežan, s velitelstvím v obci Mechyschiv. Dále na jihu se soustředila 20. divize v linii Bozhykiv–Lysa, s velitelstvím ve vesnici Shumliany. Štáb XV. armádního sboru byl umístěn více než 12 km od frontové linie v obci Pidvysoke. 

Celý XV. armádní sbor spadal pod německou Jižní armádu pod velením generála pěchoty Felixe von Bothmera. Na křídlech osmanského armádního sboru stála německá 55. pěší a bavorská 1. rezervní divize. Za řekou protivník shromáždil k nadcházejícímu útoku celkem tři divize.

Generál von Bothmer podnikl 21. srpna inspekční cestu ke štábu XV. armádního sboru a setkal se s veliteli jednotlivých divizí a pluků. Na slavnostním setkání prohlásil: „Je pro mne velkou ctí mít pod svým velením hrdiny, kteří v bitvách o Gallipoli získali vavříny nesmrtelné slávy.“ Na jeho rozkaz pak turecké dělostřelecké jednotky dostaly přiděleny tři baterie těžkých polních houfnic ráže 15 cm.

Spojenými silami

Zpočátku panoval v tureckém úseku relativní klid, ale ten měl brzy skončit. V časných ranních hodinách 31. srpna 1916 zahájila carská armáda další silnou ofenzivu podél celé fronty od Volyně po Bukovinu. Hlavní směr útoku mířil do prostoru německé Jižní armády. Po téměř dvoudenní dělostřelecké přípravě se ruské jednotky daly 2. září 1916 do pohybu a zaútočily na pozice 55. divize u Berežan s cílem získat tento důležitý dopravní uzel. Německé síly pomalu ustupovaly nepřátelskému tlaku a během dne se do prvního kontaktu s protivníkem dostal také turecký 77. pěší pluk, který prvotní útok odrazil.

TIP: Řež v Haliči: Úspěch Rakouska-Uherska na východě se nekonal

Mezitím se rezervní prapor 19. divize přesunul na sever, aby podpořil ustupující německé jednotky. Ve dnech 3.–5. září se podařilo ruský postup s podporou osmanského dělostřelectva zpomalit a rakousko-uherské heslo „Viribus unitis“ („Spojenými silami“) tak došlo na tomto úseku svého naplnění. Vedle Němců se protiútoku zúčastnili turečtí záložníci, rakousko-uherská pěchota a jednotky ukrajinských sičových střelců. Rusové se po dvoudenních bojích stáhli, ale byl to jen pověstný klid před bouří…

Pokračování: Kde je ta Halič, pane veliteli? Turecký XV. armádní sbor za světové války (3)