Karban po loupežnicku: Jaký je původ karetní hry Černý Petr?
Původ karetní hry Černý Petr stejně jako její raná historie nejsou známé. V německy mluvících oblastech se v různých obměnách traduje více či méně romantický příběh, že jde o dílo polapených loupežníků, kteří hru vymysleli ve vězení před popravou.
Tradičně bývá v Německu hra připisována jednomu z členů bandy zbojníka Schinderhannese, která působila na přelomu 18. a 19. století v okolí Mohuče. Právě v této skupině se vyskytoval jistý Peter Petry alias Černý Petr nebo Peter Nikoll, který se narodil roku 1771 v Meklenbursku a byl popraven roku 1817 v Glückstadtu. Podle jiné verze si přezdívku Černý Petr ve vězení v Heidelbergu vytvořil bandita, básník a spisovatel Mannerfriedrich, který napsal mnoho písní a pohádek pro děti. Lupičů zvaných Černý Petr nicméně žilo více, ale doklady o tom, že by některý z nich vymyslel uvedenou hru, neexistují. V této souvislosti není bez zajímavosti, že jen zřídka je na starých kartách Černý Petr vyobrazen jako bandita.
Jiné vysvětlení původu hry pochází z Nizozemí, kde tamější Zwarte Piet dodnes jako společník svatého Mikuláše zastrašuje děti rákoskou a ty nezbedné strká do pytle. Ve Francii zase kolem poloviny 19. století vznikla variace hry Černý Petr nazvaná Robert le Diable, jenž vychází z tehdy populární středověké legendy o normandském vévodovi, který se spolčil s ďáblem. Hledání historické osoby za původem jména i samotné hry se tak zdá být bezvýsledné, protože všechny pokusy vysvětlit, jak a proč dostala název Černý Petr, vznikly ponejvíce čistou spekulací. Nejpravděpodobnější se proto jeví prosté odvození z černé barvy pro její symboliku neštěstí a smutku a z tradičního jména Petr.
Od umouněnce k Afričanovi
Nejstarší dosud známé karty určené speciálně pro hru Černý Petr pocházejí z období biedermeieru okolo roku 1850. Je na nich patrné, že zpočátku nešlo o čistě dětskou, ale rodinnou hru. Svět dospělých se na kartách odrážel až do roku 1920, kdy obrázky představovaly postavy v různých zaměstnáních, žertovných pozicích či kostýmech. V biedermeierovské době byl Černý Petr vždy mouřenínem nebo začerněným bílým mužem (často kominík), kterého se někdo bojí a jiný z něj má zase legraci. Koncem 19. století se však ilustrace začaly měnit, z biedermeierovského neadresného mouřenína se postupně stal africký sluha. Přechod od začerněného bělocha k autenticky barevné osobě je jasnou reflexí změn, jimiž hra procházela v různých etapách 19. století. Roli barevného sluhy podtrhovaly expanze německého kolonialismu v Africe po roce 1884.
Po první světové válce se téma ilustrací konečně změnilo ve prospěch dětí. Stále častěji se objevovaly směšné, veselé ilustrace zvířat a scénky z pohádek, od roku 1950 také z dětských komiksů. Pozici Černého Petra nově zastávala černá zvířata, nejčastěji havrani a černé kočky. Hra se těší popularitě dodnes, termín Černý Petr se natolik vžil, že se v přeneseném významu v Německu a okolních zemích používá i pro vyjádření toho, že si někdo naběhl či obdržel obtížný úkol.
Opomíjený produkt
Tradice hry na českém území zřejmě není tak dlouhá jako u našich sousedů, její nejstarší exempláře se zatím podařilo dohledat do počátku 20. století. Zarážející je fakt, že klasičtí kartýři tohoto období se Černému Petrovi nevěnovali. Nejsou známy hry od Klognera, Severy či Kratochvíla a po roce 1918 ani od velkých firem, jakými byly Piatnik-Ritter nebo Česká grafická unie. Jedinou výjimku tvoří sada vydaná Filipem Fischlem. Černým Petrem se zabývali spíše tvůrci dětských her, mezi nimi Chroust či VMD. Je otázkou, proč byl Černý Petr pro největší výrobce karet nezajímavý, když třeba Chroustova hra existuje hned v několika vydáních, což svědčí o její oblibě.
Ze vzorů pro postavu Černého Petra byla pro prvorepublikové výrobce typická varianta domorodého „primitivního“ černocha (pouze u Chroustových karet s poněkud šibalským výrazem). Pro ostatní karty užívali národopisné až folkloristické zobrazování postav, jak je patrné u provedení od Fischla i firmy VMD, v jejíž verzi se vyskytuje například malý Holanďan v dřeváčcích před větrným mlýnem, švarný Maďar se šavlí, moravský synek v kroji, sličná Japonka a další. Chroustova hra v duchu národopisného zaujetí vychází z poetiky Divokého západu, takže zobrazuje indiány a kovboje, jen Černý Petr je černoch.
Propagační potenciál
Na rozdíl od výrobců karet neunikl potenciál hry prvorepublikové reklamě. Některé sady využily k propagaci pouze reversovou stranu karet. Z nich jde například o hry opět s národopisnou tematikou na výrobky firmy Kudrnáč nebo Konečného Křópalky. Aversové strany karet zobrazují pohádkové motivy, ale je na nich patrné i výrazné ovlivnění národními kroji. Mimo uvedené se dochovala také zcela originální zpracování Černého Petra, u nichž však nejsou známi autoři grafických předloh ani vydavatelé, byť je z výtvarného zpracování zřejmé, že jde o profesionální reklamní výtvarníky. Sem se řadí i karty propagující čisticí prostředky od firmy Schmoll, na nichž má Černý Petr standardně podobu chlapce, který čistí boty.
Zajímavá je rovněž kolekce výrobků na hře vydané Reklamní ústřednou Přikryl & Modlitba v Brně pod označením Mouřenín. Černého Petra-mouřenína zde představují americká kamna značky Harding, zatímco na párových kartách jsou zastoupeny firmy působící v Brně. Právě regionální zaměření dodává herní sadě půvab a styl.
Perlu mezi reklamními Černými Petry meziválečného období ovšem představuje hra akciové společnosti Jiřího Schichta z Ústí nad Labem. Každý pár karet reprezentuje jeden výrobek firmy a Černý Petr má podobu kominíka. Karty jednotlivých výrobků jsou opatřeny slogany, jež se na každé kartě liší, například Schichtovo mýdlo provází: „Bělounké prádlo jak labutí křídla nejlépe svědčí o jakosti mýdla.“ a „Nad naše mýdlo s labutí opravdu není, ve vodě studené jak v teplé pění.“ Revers herní sady kupodivu neobsahuje logo firmy, ale je zelený, károvaný.
Nová vlna zájmu
Po zlaté éře první republiky si na další boom v produkci musel Černý Petr počkat až do sedmdesátých a osmdesátých let 20. století, kdy výrobu hry v Československu monopolně zajišťovaly Obchodní tiskárny Kolín, n. p. (OTK). Jimi vyrobené sady se dodnes těší velké popularitě, protože současné střední generaci připomínají dobu dětství, kdy s nimi hrávala. Co se týká postavy Černého Petra, ta na kartách jednak zastupovala různé pracovní profese, jednak byla varováním před nevhodným chováním (ušpiněný chlapec, chlapec s rukou a nohou v sádře, o holi a s obvázanou hlavou).
Nový rozmach v produkci Černého Petra přišel po roce 1993, kdy hra jednoznačně vstoupila do světa propagace výrobků zejména v oblasti filmového a televizního průmyslu. Vedle OTK ji začaly nabízet společnosti Bonaparte, Dino, AKIM a Efko, s. r. o. Karty však nenavrhují výtvarníci, naopak se na nich objevují již existující výtvory jako postavy z večerníčků, animovaných filmů společnosti Disney a podobně. Nicméně i v tomto období vznikají originální hry. Za všechny uveďme sadu realizovanou firmou KUKLIK.CZ pro energetický koncern ČEZ, která představuje vývoj elektrických technických zařízení. Dvojice tvoří například: klasický šicí stroj – elektrický šicí stroj, telefon s vytáčením na kliku – elektrický tlačítkový telefon nebo staré rádio – tranzistorový přijímač. Černým Petrem je Wimshurstův přístroj, jenž se používá k demonstraci statické elektřiny vznikající třením.
Ostrovní variace
Ve stejné době jako Černý Petr se v anglosaském regionu pravděpodobně objevila hra Old Maid. Ta připomíná Černého Petra, avšak jeho postavu přeměnila na Starou služku, případně velmi vzácně na nabručeného Starého mládence (Old Bachelor).
Podobně jako u Černého Petra byly pro tuto hru zpočátku používány standardní karty, kdy úlohu Staré služky převzala křížová královna. Ve speciálních edicích se pak nacházeli reprezentanti okrajových skupin společnosti a Stará služka v mnoha podobách (často se šálkem kávy), zatímco Starého mládence se v průběhu doby vytvořilo jen několik málo typů.
