Johannes Gutenberg: Německý mistr pohyblivých písmen
Jen málo osobností mělo na evropské dějiny takový vliv jako skromný zlatník z Mohuče, který vymyslel nový způsob vytváření knih. Bez přispění Johanna Gutenberga by se tedy vědecká revoluce nejspíš pořádně protáhla.
Svět před Gutenbergem nebyl stejný jako po něm. Výroba knih coby hlavního zdroje středověkého vědění vyžadovala spoustu práce i peněz, tudíž si je mohli dovolit výhradně nejzámožnější jedinci. Většina písařů v opisovací dílně neboli scriptoriu tvrdě pracovala nejméně šest hodin denně a nejlepší z nich často mnohem víc. Přes všechno úsilí však obvykle trvalo opsání jediné bible minimálně patnáct měsíců. Když se pak do práce pustil Gutenberg se svým novým vynálezem knihtisku, zvládl proces mnohonásobně urychlit.
Nevíme přesně, kolik času strávil na každém svazku; během tří až pěti let však s několika pomocníky vytvořil sto osmdesát kopií „knihy knih“, což znamenalo ohromný kvantitativní skok. Jeho žáci později celý postup ještě zefektivnili a zlevnili, čímž na poli šíření informací vyvolali revoluci tak dalekosáhlou, že umožnila Evropě vstoupit do zlatého věku vědy a vzdělanosti.
Vynález knihtisku zmiňuje řada soudobých kronik, včetně „Kronyky czeské“ Václava Hájka z Libočan. „1440. Léta téhož v městě Mohuči muži učení čtyři častokrát se spolu scházejíce o rozličných minulých, přítomných i budoucích věcech mezi sebou rozmlouvání měli […] neb knih bylo málo na světě, a kdož chtěl míti knihy, musel je za veliké peníze koupiti, a neb písaře ustavičně chovati s velikým obtížením. […] Tak dlouho to rozjímali a rozličně se o to pokoušeli, dřevěnými, kostěnými, měděnými literami písma tlačiti počali, naposledy pak cínovými nejlépe se jim trefovalo. A tak pomalu ti dobří muži tu nejprve ze svých hlav a důvtipu to umění, aby se písmo presem tlačilo, vyhledali a dělati začali.“ Další, především německé kroniky pak uvádějí přímo Gutenbergovo jméno.
Otazníky mládí
Narodil se do zámožné rodiny jako Johann Gensfleisch zur Laden zum Gutenberg, ale podle názvu rodového sídla jej už za života zvali zkráceně Gutenbergem. Přesnou podobu „otce knihtisku“ neznáme, neboť se nedochoval žádný portrét a všechna známá vyobrazení vznikla až po jeho smrti. Ačkoliv se obvykle dočteme, že se narodil v německé Mohuči roku 1400, mohlo k tomu dojít kdykoliv mezi léty 1393 a 1406.
Ani místo Gutenbergova narození není zcela jisté. Mimo Mohuč se mohlo jednat také o nedaleké městečko Eltville, kde jeho matka zdědila dům. Spekuluje se, že studoval na univerzitě v Erfurtu, kde existuje záznam o studentovi jménem Johannes de Altavilla, přičemž Altavilla představuje latinskou verzi názvu Eltville. S jistotou však o jeho výchově a vzdělání nelze tvrdit nic. Jeho otec byl váženým mohučským patricijem, pravděpodobně obchodoval se suknem a vedle toho spravoval účty v místní mincovně. Snad právě tam získal mladý Johannes znalosti týkající se odlévání a práce s kovy, které potom v dospělosti tak skvěle zúročil.
Počáteční pokusy
První pokusy s tiskem prováděl Gutenberg během osmiletého pobytu ve Štrasburku, kdy se živil jako zlatník. Zároveň tam založil dílnu na výrobu zvláštních zrcátek s obroučkou z cínové slitiny, jež měla mít moc zachycovat a zesilovat světlo z posvátných relikvií. Proto si je lidé při náboženských procesích připevňovali na klobouky. Naneštěstí se však pouť, pro niž byla zrcátka určena, musela o rok odložit kvůli jakési katastrofě – snad povodním či morové epidemii – takže se Gutenberg dostal do finančních problémů. A ty ho pak provázely po celý život.
Nevíme přesně, kdy jej napadlo tisknout texty, ale prvotní pokusy se mohly odehrát již roku 1436. V té době už se pomocí dřevěných vyřezávaných desek běžně tiskly levné pamflety či odpustky. Jejich výroba však byla pracná a nedovolovala žádnou flexibilitu – nový text se musel znovu vyřezat z jednoho kusu. Rytí do dřeva či kamene se používalo celá staletí před Gutenbergem v Číně i v Japonsku, a Korejci dokonce našli způsob, jak desky rozložit na jednotlivé znaky. V zásadě se jednalo o stejný princip, s jakým později přišel německý vynálezce, ačkoliv neexistuje důkaz, že by o dané technice věděl. Naopak ho ovšem mohl inspirovat tzv. slepotisk, používaný k výzdobě knižních vazeb gotických kodexů: Nápisy se skládaly pomocí kovových kolků s písmeny, jež se poté nahřívaly a vtlačovaly do kůže.
Přes překážky ke knihám
Každopádně když se Gutenberg někdy mezi léty 1444 a 1448 vrátil do Mohuče, velmi brzy si díky výpůjčce od švagra zařídil tiskařskou dílnu. V té době už měl nejspíš o svém vynálezu alespoň v hrubých obrysech jasno, protože musel vyřešit celou řadu dílčích technických problémů, aby dosáhl komerčně využitelných výsledků. Předně musel vymyslet způsob odlévání jednotlivých písmen, tzv. typů, tak aby měla zcela shodnou velikost. Musel navrhnout písmo a nechat vyrobit matrice všech znaků. Důležité bylo mít odzkoušenou slitinu, která se dala snadno odlévat, a přitom se vzniklé typy nesměly při tisku deformovat. Gutenberg vyzkoušel čisté olovo i měď, ale nakonec z jeho pokusů vzešla slitina olova, cínu a antimonu.
Další problém spočíval v inkoustu. Tehdejší inkousty běžně používané pro rukopisy vznikaly na vodní bázi a na kovové typy by nepřilnuly. Gutenberg proto vytvořil černou barvu na olejovém základě, která svou kvalitou a vlastnostmi neměla obdoby. Nanášela se zvláštními tampony na hůlkách, jež se později staly symbolem nejednoho tiskaře. A konečně bylo také nutné vymyslet, jak spolehlivě otisknout text na papír – k čemuž Gutenberg použil upravený vinařský lis, vyrobený na míru. To vše se skrývá za prostým konstatováním Jana Kollára, který v roce 1840 napsal: „Po mnohých průbách a zkouškách vynalezl litery pohyblivé, které se skládati a rozebrati, a netoliko jeden, ale mnohokráte a pro všelijaké knihy potřebovati mohou.“
První tisky
Gutenberg ani jeden svůj výtvor neoznačil jménem či místem vydání, a o jeho pracích tudíž panuje nejistota. První tisk se mu zdařil možná už v roce 1445 nebo 1446 a na nejstarší dochovaný počin aspiruje hned několik kandidátů. Patří mezi ně i německý fragment pojednávající o posledním soudu, zvaný též zlomek knihy Sibyliny, dále odpustkový list o 31 řádcích a kalendář na rok 1455. Je ovšem možné, že už od roku 1451 vydělával Gutenberg opakovaným vydáváním Donatovy latinské gramatiky Ars minor, což byly útlé brožury obsahující asi tucet pergamenových listů.
Počáteční úspěchy pomohly Gutenbergovi získat přízeň bohatého mohučského obchodníka Johanna Fusta. Ten mu s příslibem vysokých výnosů půjčil osm set guldenů na rozšíření dílny a dalších osm set vložil do společného podniku coby podílník. I když o něm některé prameny hovoří jako o lichváři, šestiprocentní úrok vypovídá spíš o tom, že šlo o solidního investora. Tiskař každopádně mohl rozšířit dílnu a někdy v roce 1452 zahájil se svým pomocníkem Peterem Schöfferem práci na první tištěné knize, výpravné latinské bibli.
Bible o 42 řádcích
Na každé stránce Gutenberg vysázel ve dvou sloupcích 42 řádků, proto se zmíněná bible označuje jako „dvaačtyřicetiřádková“. Její celkový náklad se odhaduje na 150–180 svazků, přičemž asi čtvrtina byla vytištěna na pergamenu a tři čtvrtiny na papíru z Itálie. Během práce na bibli dílna zřejmě přežívala díky tisku odpustků pro církevní instituce, které vydávala v mnohatisícových nákladech. V jednom případě šlo nejméně o 190 tisíc kusů.
Práci na bibli Gutenberg dokončil v roce 1456, ale krátce předtím mu byla dílna s veškerým zařízením zabavena, protože nezvládal svému věřiteli splácet půjčku. Fust poté získaný podnik úspěšně provozoval spolu s Schöfferem. Soud mu také přiřkl polovinu vytištěných biblí a obchodník poslal svého agenta do Paříže, aby je prodal. Dotyčný však nebyl obeznámen s okolnostmi jejich vzniku a vydával je za rukopisy, i když je nabízel za podezřele nízkou cenu. Pařížany kvalita svazků překvapila, a prodejce tak slavil úspěchy.
Kupci si ovšem záhy všimli, že jsou všechny kodexy naprosto stejné. Zrodilo se tak podezření, že vznikly nějakým nepřirozeným způsobem, a nad nebohým obchodníkem se dokonce vznášelo obvinění z čarodějnictví. Aby tedy zbytek biblí rychle udal, snížil cenu na polovinu – což se však nelíbilo těm, kdo si je už předtím koupili za plnou částku, a chtěli své peníze nazpět. Agent se proto musel zachránit spěšným útěkem z města.
Po zásluze dvořanem
Po zabavení podniku se Gutenberg nevzdal. Snad tam pracoval dál pod Schöfferovým vedením a podílel se ještě na tisku několika knih. Je také možné, že v Mohuči provozoval druhou tiskárnu, zaměřenou na svůj někdejší osvědčený sortiment: levné školní učebnice, odpustky a kalendáře. V roce 1462 však Adolf II. Nasavský město vyplenil, Gutenberg o své jmění přišel a musel uprchnout. Usadil se v Eltville, ale když se – snad ještě koncem téhož roku – poměry uklidnily, do Mohuče se vrátil.
Ani poté nezahálel a až do své smrti tam provozoval tiskárnu, i když v ní ke konci sám už nepracoval, protože přišel o zrak. Předtím se však ještě podílel na přípravě tisku latinsko-německého slovníku Catholicon. V roce 1465 jej mohučský kurfiřt, již osleplého, jmenoval za zásluhy o knihtisk svým dvořanem a byly mu přiznány doživotní naturální požitky jako jídlo, víno a také oblečení odpovídající jeho postavení. Johann Gutenberg zemřel v Mohuči 3. února 1468, aniž mohl plně docenit revoluci, kterou sám spustil.
Šílené konspirace
Nedlouho po rozšíření věhlasu knihtisku se vyrojily divoké spekulace, kdo za vynálezem vlastně stojí. Jedna jej přisuzovala štrasburskému tiskaři Johannu Mentelinovi, kterému prý Gutenberg jeho nápad před návratem do Mohuče zcizil. Od roku 1568 se zas Holanďané snažili přisoudit zásluhy svému krajanovi Laurensi Janszonu Costerovi, žijícímu v 15. století. O dvě století později pak františkán Antonio Cambruzzi uváděl, že knihtisk vynalezl kolem roku 1456 lékař a básník Panfilo Castaldi v italském Feltre, kde od něj novinku odkoukal jistý Fausto Comesburgo. A v roce 1668 dokonce Jiří Kruger tvrdil, že podle tradičního podání vznikl knihtisk na hoře Sinaj a že se o jeho využití přičinil hlavně jezuitský řád. Pod vlivem českých jezuitů se také od 2. poloviny 17. století šířila teorie, že se Gutenberg narodil v Kutné Hoře neboli Kuttenbergu.
