Jizvy na tváři modré planety: Poznejte největší krátery na Zemi
Ani naše planeta se v minulosti nevyhnula bombardování planetkami či kometami. Vzhledem k její geologické aktivitě se však do dnešních dnů zachovaly jen některé ze vzniklých kráterů
Gigantické zrcadlo
- Pingualuit, Kanada
Kráter Pingualuit o průměru 3,5 km vznikl v odlehlé kanadské oblasti známé dnes jako Nunavik zhruba před 1,4 milionu let. Jeho pravidelný kruhový okraj se z okolní krajiny zvedá do výšky 160 m a uvnitř se utvořilo jedno z nejhlubších sladkovodních jezer Severní Ameriky, konkrétně dosahující hloubky 267 m. Zmíněná vodní plocha nemá přítoky ani odtoky, takže ji naplňuje pouze déšť a sníh. Inuité jí říkali „křišťálové oko“ a pilotům letadel za druhé světové války sloužila jako orientační bod, neboť z výšky připomíná gigantické zrcadlo. (foto: Wikimedia Commons, NASA, Denis Sarrazin, PDM 1.0)
V jedné přímce
- Tenoumer, Mauritánie
Impaktní kráter Tenoumer zdobí rozlehlou mauritánskou Saharu jako téměř dokonalý kruh, o průměru 1,9 km a s okrajem čnícím do výšky přibližně 110 m. Hornina, v níž se rozkládá, je z geologického hlediska velmi stará – přibližně 3,5 miliardy roků. Ale přestože Tenoumer spočívá na značně věkovitém podloží, vznikl teprve před 10–30 tisíc lety. Leží přitom v jedné přímce s dalšími dvěma krátery, pojmenovanými Temimichat-Ghallaman a Aouelloul. V roce 2003 se nicméně podařilo prokázat, že u jejich zrodu nestálo stejné vesmírné těleso. (foto: Wikimedia Commons, Michael Dennig, PDM 1.0)
Ten největší
- Vredefort, Jižní Afrika
Největším a zároveň druhým nejstarším ze známých impaktních kráterů na Zemi je jihoafrický Vredefort, ležící asi 110 km jihozápadně od Johannesburgu. Gigantickou strukturu o původním průměru až 300 km vytvořil náraz obřího tělesa, měřícího nejspíš 20–25 km a pohybujícího se rychlostí 15–20 km/s. Stáří formace přesahuje dvě miliardy let a z větší části již podlehla erozi, ale její struktura dosud zahrnuje několik prstenců. Název Vredefort se odvozuje od města nacházejícího se nedaleko epicentra někdejšího dopadu. (foto: Wikimedia Commons, NASA, PDM 1.0)
Trpaslík mezi obry
- Meteor Crater, USA
Arizonský Meteor Crater je známý rovněž jako Barringerův, podle důlního inženýra Daniela M. Barringera, který jej v roce 1902 detailně zkoumal. Jedná se o výsledek nárazu železo-niklového meteoritu o průměru asi 50 m, k němuž došlo zhruba před 50 tisíci lety. A přestože působí impozantně, s průměrem 1,2 km představuje oproti svým ostatním zachovalým protějškům doslova trpaslíka. Jde však o první pozemský útvar svého druhu, u nějž se podařilo prokázat původ v dopadu meteoritu: Těleso narazilo do povrchu rychlostí kolem 12 km/s a vyhloubilo kráter hluboký přibližně 170 m. (foto: Wikimedia Commons, NASA, PDM 1.0)
S úlomky meteoritu
- Wolfe Creek, Austrálie
Kráter o průměru 892 m a hloubce 178 m za sebou kdysi v poušti dnešní Západní Austrálie zanechalo těleso o hmotnosti 14 000 tun. Wolfe Creek sice není tak rozlehlý jako jeho slavné meteoritické protějšky, ale podařilo se v něm nalézt úlomky původního vesmírného objektu. Stáří kráteru odborníci donedávna odhadovali asi na 300 tisíc roků, nicméně podle nové detailní analýzy zmíněných fragmentů vznikl zhruba před 120 tisíci lety – což zásadně mění výpočty rizika dopadu větších meteoritů na Zemi. (foto: Shutterstock)
Oko Quebecu
- Manicouagan, Kanada
Jeden z velkých zachovalých impaktních kráterů se nachází asi 800 km severovýchodně od Montrealu a vysloužil si poetickou přezdívku „oko Quebecu“. Před 215 miliony let jej vytvořila zhruba pětikilometrová planetka, přičemž v době vzniku měřil v průměru 100 km a utvářely jej četné koncentrické prstence. Vlivem eroze a sedimentace se zmenšil na současných přibližně 72 km a po obvodu ho vyplňuje voda. Uvnitř kruhové formace se rozkládá ostrov René-Levasseur s plochou 2 020 km² a v jeho středu se tyčí vrchol Mont Babel vysoký 952 m. (foto: Wikimedia Commons, ESA, CC BY-SA 3.0 IGO)
