Jízdní kola našla uplatnění v 2. světové válce i v pozdějších konfliktech

Od své původní funkce, v níž představovalo spíše hračku zahálčivých podivínů, se jízdní kolo stalo masovým dopravním prostředkem, který nemohl uniknout pozornosti armád. Široké uplatnění našel bicykl již během 1. světové války, ani technologický pokrok a rozmach motorizace v meziválečném období ale neznamenal jeho konec v armádě.

Japonci, kteří během svého útoku v Číně v roce 1937 nasadili 50 000 cyklistů, se také během svého tažení přes Malajsko na Singapur v zimě 1941/1942 spolehli na pěchotu s jízdními koly. Britská námořní základna byla dobře chráněna proti útoku z moře, přístup po zemi přes malajskou džungli však obránci neočekávali. Japonští cyklisté postupovali po úzkých stezkách přes celý poloostrov (asi 800 km). Zvláštní přitom je, že útočníci si kola s sebou nepřivezli, aby jim nekomplikovala vylodění na plážích. Jednoduše je pak zabavili místním civilistům.

Kde sehnat kolo?

Dokonce i německá armáda, považovaná díky vysoké motorizaci za nejmodernější ze všech vojsk světa, považovala kola za nepostradatelná. Během budování Wehrmachtu byl v každé pěší divizi vytvořen přezvědný oddíl, který obsahoval mimo jiné cyklistickou rotu. Jezdci na kolech měli své místo i u kavalerie. Každý pluk tvořila jezdecká korouhev a korouhev cyklistů se třemi eskadronami. Cyklistické prapory vznikaly i v rámci tankových divizí. V řadě armád se příslušníci cyklistických oddílů podrobovali také lyžařskému výcviku, neboť v zimním období by jim sníh přesun na kole znemožnil. Se vzrůstajícím nedostatkem pohonných hmot ve třetí říši se kola stávala pro německé jednotky nepostradatelnými. V roce 1943 se v Německu vyrobilo asi 1,2 milionu kol, z nichž většinu dostaly ozbrojené síly.

Jízdní kola se odlehčila, současně se přidávaly různé doplňky, které umožňovaly převážení zbraní a výstroje či munice. Lehký kulomet mohl přepravovat jediný voják, těžký však stále bylo nutné rozložit. Stejným způsobem se daly vozit i minomety menších ráží, v závěrečné fázi války pak měli němečtí tankoborníci běžně na kole připevněny třeba dvě pancéřové pěsti. V té době již byly průzkumné oddíly vybaveny vysílačkami, takže mohly předávat zprávy o nepříteli v reálném čase. Bicykly měly ve výbavě i některé speciální oddíly i jednotky námořní pěchoty, které je po vylodění v Normandii použily k rychlému přesunu k cíli svých operací.

Vietnamští rekordmani

Ani ve druhé polovině století se bicykly z armád neztratily. Jejich využití sice již nebylo díky vzrůstající motorizaci a změně bojové taktiky tak rozšířené, ale stále se objevovaly nové konflikty, v nichž našly uplatnění. Zřejmě nejslavnější je jejich nasazení Vietkongem a severovietnamskou armádou v konfliktu v Indočíně, kde jednak sloužily k přepravě pěchoty, ale také jako nákladní dopravní prostředek – po Ho Či Minově stezce přepravovaly kromě nákladních automobilů tisíce tun nákladu také asi 2 000 cyklistů, kteří ověsili svá kola bednami s municí a dalším materiálem.

Cyklisté se mohli vydat i tam, kde auto neprojelo, a zásobovat tak efektivně jednotky podél stezky. K tomu přispěly i nízké nároky komunistických vojáků – divize o 10 000 mužích potřebovala na den pouze tři tuny zásob. Po klikatých stezkách pokrytých místy kořeny, bahnem či zarostlých trávou dokázali za den vietnamští bojovníci ujet až 40 km!

Vietnamci říkali svým kolům „oceloví koně“, což je přiléhavé, neboť na bicyklu skutečně dokázali přepravit mnohem větší náklad než živí lichokopytníci. Je zaznamenán případ, kdy jeden cyklista přepravil po Ho Či Minově stezce 420kg náklad. Překonal tak 10 let starý rekord jednoho z vojáků generála Giapa, který k obležené francouzské pevnosti Dien Bien Phu dovezl 330 kg zásob. Pěší nosič oproti tomu unesl „pouhých“ 45 kg.

Československá stopa

V boji proti Francouzům a později proti Američanům Vietnamci upřednostňovali francouzská kola značky Peugeot a také československé Favority. Jeden z favoritů dokonce překonal rekord, když v letech 1961–1962 přepravil celkem sto tun. Nešlo ovšem o běžná civilní kola, ale jejich rám i přední vidlice byly zesíleny kovovými či bambusovými vzpěrami a dostala přídavné nosiče. Cyklistické oddíly používaly také jednotky povstaleckých Tamilských tygrů na Srí Lance, kde vedly boj proti vládě v letech 1983–2009.

V západních zemích používaly a stále používají jízdní kola některé speciální či výsadkové jednotky, které jsou vybaveny odlehčenými skládacími horskými koly se stejnými převodovkami jako civilní modely. Například ve Finsku procházejí rekruti výcvikem nejen na tradičních lyžích, ale i na bicyklech. Výhoda stejně jako v předchozích desetiletích spočívá v rychlosti pohybu a jeho utajení.