Jarní obloha v dubnu: Prohlédněte si některé ze vzdálených hvězdných ostrovů

Podvečerní nebe v dubnu opanují Merkur s Venuší, ovšem nikoliv nadlouho. Jelikož jde o Slunci nejbližší planety, na obloze se od něj nikdy příliš nevzdálí: Merkur mu zvládne „utéct“ zpravidla asi na 20° a Venuše na více než dvojnásobek. Zejména v případě první oběžnice proto platí, že zapadá již záhy po Slunci, a tudíž ještě za soumraku. 

Najděte Merkur

Nejinak tomu bude i letos v dubnu. Z celého roku však půjde o nejlepší možný výhled na Merkur, jaký nám příroda dopřeje. Na začátku měsíce hledejte nejmenší členku Sluneční soustavy na světlém soumrakovém nebi těsně nad západním horizontem. Den ode dne bude ovšem vidět výš, až ji 11. dubna půl hodiny po západu Slunce spatříme asi 12° nad uvedeným obzorem. 

V uvedený den dospěje Merkur do největší východní elongace a na obloze ho bude od Slunce dělit úhlová vzdálenost 19°. Dodejme, že během prvních jedenácti dubnových dní jeho jasnost poklesne zhruba třikrát, a to z −1,1 na 0,1 mag. V průběhu třetího dubnového týdne se stoupání planety nad západní horizont zastaví, načež se opět vydá vstříc Slunci, respektive světlému obzoru. V důsledku nízké jasnosti tak přestane být ve druhé půlce měsíce pozorovatelná.

Venuše zůstane ozdobou večerního nebe po celý duben, a na rozdíl od Merkuru i podstatně déle do noci: V závěru měsíce bude zapadat až kolem půlnoci! Zkuste se na ni podívat zejména mezi 22. a 23. dubnem, kdy se v její blízkosti objeví úzký měsíční srpek. A jakmile se trochu víc setmí, ukáže se přímo pod Venuší také jasná stálice Aldebaran z Býka v doprovodu otevřené hvězdokupy Plejády.

Mlhavé obláčky

Jarnímu nebi ovšem vévodí jiná skupina objektů vzdáleného vesmíru, a sice galaxie. Ať už s dalekohledem zavítáte do Lva, Vlasů Bereniky, nebo třeba Panny, všude se to hvězdnými ostrovy přímo hemží. Aby také ne, když se na pomezí posledních dvou jmenovaných souhvězdí ukrývá pořádná galaktická kupa!

Zmíněné označení přitom zrcadlí důležitý fakt: Galaxie totiž nejsou ve vesmírném prostoru rozmístěny rovnoměrně, ale mají tendenci se sdružovat do skupin, kup, či dokonce nadkup – obřích celků svázaných všeobjímající gravitací. Kupa v Panně leží asi 55 milionů světelných let daleko a čítá snad až dva tisíce hvězdných ostrovů! Uvážíme-li, že většina z nich obsahuje desítky či stovky miliard stálic, pak se z podobných čísel doslova točí hlava.

Po tomto velkolepém úvodu ovšem přijde vystřízlivění: V dosahu menších amatérských přístrojů se nachází pouhých pár tuctů galaxií. Desítky milionů světelných roků, které nás od nich dělí, srážejí jasnost zmíněných gigantů v lepším případě někam mezi 8 a 9 mag. Chcete-li je tedy zahlédnout, neobejdete se bez dalekohledu s objektivem o průměru alespoň 10 cm, lépe však 15 cm, a nad hlavou byste měli mít dostatečně tmavou oblohu.

Největší šance spatřit na nebi více galaxií pohromadě se naskýtá v oblasti mezi hvězdou Epsilon Virginis z Panny a Beta Leonis ze Lva. Schválně se zkuste od jedné ke druhé vypravit s okem přiloženým k dalekohledu: Použijte malé zvětšení, velké zorné pole a pokukujte po nezřetelných mlhavých obláčcích. 

Biliony hvězd

Minout byste rozhodně neměli eliptickou M87 neboli NGC 4486, na niž narazíte 7° a 50′ západně od Epsilon Virginis. S 8,7 mag patří k nejjasnějším galaxiím v popsaných nebeských končinách, a především se jedná o nejhmotnější členku kupy v Panně. Obsahuje až několik bilionů stálic a také superhmotnou černou díru s hmotností přes šest miliard sluncí, takže „své“ kupě zcela dominuje. 

Kupa galaxií v Panně se na nočním nebi neomezuje pouze na své „domovské“ souhvězdí, ale zasahuje i do sousedních Vlasů Bereniky. Jde o Zemi nejbližší galaktickou kupu, jíž vévodí obří eliptická M87. Amatérským dalekohledům jsou ovšem přístupné i další hvězdné ostrovy označené na fotografii, zejména M86 a M84. (foto: Wikimedia Commons, Kees Scherer, CC0 1.0)

V dalekohledu ovšem působí docela křehce a jeví se jako mlhavý kruhový obláček o úhlovém průměru 5′, s jasným bodovým jádrem. V jejím blízkém okolí pak narazíte i na další hvězdné ostrovy: Z těch nápadnějších stojí za zmínku M86 alias NGC 4406 a M84 neboli NGC 4374, které najdete 1,3° severozápadně od M87. A při dostatečně velkém zorném poli dokonce zahlédnete celou trojici naráz. 

Mezi M86 a M84 zeje na obloze proluka zhruba čtvrt úhlového stupně. A také v tomto případě lze hovořit o difuzních okrouhlých skvrnách, jen jsou ve srovnání s M87 o něco méně patrné. Jejich jasnost dosahuje pouze 9 mag a úhlový průměr při vizuálním pozorování nepřekročí 4′. Navíc M84 oproti zbylé dvojici postrádá výraznější, bodové jádro.

Ve stejném zorném poli spatříte ještě čtyři další, avšak znatelně slabší galaxie: spíše oválnou NGC 4435, protáhlou NGC 4438, droboučkou NGC 4425 a opět výrazně protáhlou NGC 4388. Mimochodem, první zmíněné dvojici přezdívají pozorovatelé „oči“. Při hledání pak určitě zapojte tzv. boční vidění (viz Zkuste pošilhávat). Ani poté ovšem nemusí být vaše galaktické dobrodružství u konce: Majitelé větších přístrojů totiž mezi zmíněnou Epsilon Virginis a Beta Leonis rozliší minimálně desítku dalších galaxií, jejich jasnost nicméně kolísá kolem 10 mag.

Východy a západy Slunce

V první polovině měsíce se Slunce nachází ve znamení Berana, 20. dubna v 10:14 SELČ vstupuje Slunce do znamení Býka.

Fáze, východy a západy Měsíce

Planety na noční obloze

• Merkur – viditelný v první polovině dubnanízko nad západem
• Venuše – viditelná večer vysoko nad západem
• Mars – viditelný v první polovině noci
• Jupiter – nepozorovatelný
• Saturn –  viditelný ve druhé polovině dubna, nízko nad jihovýchodem
• Uran – viditelný na začátku dubna večer nad západem
• Neptun – nepozorovatelný

Zajímavé úkazy v dubnu 2023

• 1. a 2. dubna – Měsíc poblíž Regula ze Lva na noční obloze
• 6. dubna – Měsíc poblíž Spicy z Panny na nočním nebi
• 10. dubna – Měsíc poblíž Antara ze Štíra na ranní obloze
• 11. dubna – Merkur v největší východní elongaci, asi 19° od Slunce
• 16. dubna – setkání úzkého měsíčního srpku a Saturnu (4,3°) na ranním nebi za svítání nízko nad jihovýchodem 
• 22. dubna – v noci nastává maximum meteorického roje Lyrid
• 22. a 23. dubna – seskupení úzkého měsíčního srpku, Venuše a Aldebaranu i Plejád z Býka na večerní obloze; Měsíc u Venuše 23. 4. v úhlové vzdálenosti asi 2,5°
• 25. dubna – setkání dorůstajícího Měsíce a Marsu (4°) na nočním nebi 
• 26. dubna – Měsíc poblíž Polluxe z Blíženců na noční obloze
• 29. dubna – Měsíc poblíž Regula ze Lva na nočním nebi

Všechny časové údaje jsou vztaženy k 50. rovnoběžce a středoevropskému poledníku a jsou uvedeny ve středoevropském letním čase (SELČ). Okamžiky východu či západu nebeských těles však nezávisí pouze na zeměpisných souřadnicích pozorovatele, ale také na úhlové výšce a členitosti obzoru.

Seriál pozorování oblohy vzniká ve spolupráci s Hvězdárnou a planetáriem Brno