Japonský generál Hideki Tódžó (3): Císařův neoblomný válečný štváč

Japonský premiér Fumimaro Konoe hodlal využít německá vítězství z let 1939 až 1940 ve prospěch své země, jež se měla stát ve východoasijském regionu nejsilnější mocností. A na rozdíl od Hidekio Tódžóa věřil, že bude možné s USA vyjednat podmínky, za nichž Washington uzná japonskou hegemonii v oblasti.

Tódžó naopak zůstával rozhodným přívržencem aliance s nacistickým Německem a fašistickou Itálií. Zároveň podporoval pokračování války v Číně a v roce 1941 inicioval invazi do Francouzské Indočíny. Tento krok vedl Spojené státy k vyhlášení ekonomických sankcí včetně totálního embarga na dovoz nafty do Japonska. Vrcholné období Tódžóovy kariéry nastalo v říjnu 1941, kdy usedl do křesla ministerského předsedy.

Válka jako jediná cesta

Ani v nové funkci neztratil nic ze své tvrdosti. Podle dochovaných svědectví se s oblibou projížděl na koni tokijskými tržišti a na nářky rybářů, že kvůli sankcím nemají benzin pro své lodě, odpovídal: „Pracujte usilovněji, pracujte víc!“ Ačkoliv se stále projevoval absolutně loajálně vůči osobě císaře a jeho majestátu, na rozdíl od monarchy usoudil, že není jiné cesty než válečného konfliktu s USA. Na zasedáních vlády hřímal, že si nepřeje s Washingtonem bojovat, avšak zároveň vylíčil Američany jako arogantní a sobecké zastánce nadřazenosti bílé rasy. S takovými lidmi se podle premiérových slov nevyplácí žádná kompromisní řešení, protože by je vnímali jako projev slabosti. Z téhož důvodu odmítal debaty o završení bojů v Číně a Francouzské Indočíně vyjednáváním.

Obratně tak celý kabinet i samotného císaře Hirohita postupně přesvědčoval o nezbytnosti zahájení války proti Spojeným státům (napadením Havajských ostrovů a Filipín), Velké Británii (Singapur) a Holandsku (Nizozemská východní Indie). Uspěl 1. prosince 1941 po řadě osobních jednání s panovníkem. O týden později napadly bombardéry a stíhačky císařského námořnictva americkou základnu v Pearl Harboru a druhá světová válka se rozšířila do Tichomoří.

Bez císařovy přízně

Dokud japonské ozbrojené síly šly od vítězství k vítězství, těšil se Tódžó vysoké popularitě. Když se válečná štěstěna po bitvě u Midway od ostrovní monarchie odklonila, musel čelit narůstající opozici ve vládě i vojsku. Ve snaze ještě více posílit své postavení převzal v únoru 1944 funkci náčelníka generálního štábu, ovšem v létě přišla řada katastrofálních porážek na Marianách, která vyvrcholila pádem Saipanu.

Část japonských politických i vojenských lídrů si uvědomila, že země vycházejícího slunce už nemá šanci válku vyhrát a měla by co nejdříve se Spojenci uzavřít mír – než bude ohrožena samotná existence císařství. Zároveň tito muži věděli, jak moc je Tódžó v USA démonizován – pro americkou veřejnost představoval nejodpornější symbol japonského militarismu. Bylo tedy velmi nepravděpodobné, že by Washington svolil k jednáním o míru, dokud konzervativní generál zůstane v čele vlády a vojska.

Císařští poradci proto začali tlačit na panovníka, aby svého „jestřába“ zprostil funkcí. Tódžó si intrik povšiml a požádal císaře o veřejné gesto podpory. Hirohito však odmítl se slovy, že viník porážky na Saipanu si takovou čest nezaslouží. Jakmile se rozkřiklo, že generál se už netěší podpoře trůnu, bylo pro oponenty snadné donutit jeho vládu k demisi. Ve druhé polovině července 1944 odešel Tódžó jako důstojník do zálohy, opustil politiku a stáhl se do soukromí, kde ho zastihl konec války.

Trest smrti

Po dramatickém zatčení stanul „Břitva“ před mezinárodním vojenským tribunálem pro Dálný východ. Během procesu stále tvrdil, že válka byla čestná. Prý sloužila k tomu, aby Japonsko přežilo jako národ. A ačkoliv některých svých činů z válečného období možná lituje, války jako takové rozhodně nikoliv. K žádnému ze zločinů se Tódžó nepřiznal a lítost nevyjádřil ani nad přepadem Pearl Harboru bez vyhlášení nepřátelství Spojeným státům.

TIP: Malajský tygr: Japonský vojevůdce Tomojuki Jamašita

Soudcovské kolegium mělo odlišný pohled na věc a shledalo Tódžóa vinným v sedmi závažných bodech obžaloby: od vedení útočné války přes válčení v rozporu s mezinárodním právem po nelidské zacházení se zajatci.

Přes svou neústupnost nakonec generál přijal za děsivé činy zodpovědnost. V posledním prohlášení se omluvil za zvěrstva spáchaná císařskými vojáky a naléhal na americkou armádu, aby projevila soucit s japonským národem, který už dost trpěl ničivými nálety i svržením atomových bomb. V polovině listopadu 1948 byl Tódžó odsouzen k trestu smrti a 23. prosince jeho život vyhasl na šibenici.