Japonský generál Hideki Tódžó (1): Císařův neoblomný válečný štváč

Krátce střižené vlasy, knír a výrazné kulaté brýle se pro Spojence staly nejčastěji karikovanými symboly japonského císařství. Jejich typickým nositelem byl ministerský předseda Hideki Tódžó, který na rozdíl od „neviditelného“ císaře nesl politickou zodpovědnost nejen za útok na Pearl Harbor, ale i za napadení Číny v roce 1937. Od roku 1944 pak měl jako vrchní velitel také na povel vojenské operace v Pacifiku. 

Bez smyslu pro humor

Tódžó se narodil v tokijském obvodu Kojimači do rodiny samurajského původu. Jeho matka byla dcerou buddhistického kněze a otec se rozhodl pro službu v armádě, kde dosáhl hodnosti generálporučíka. To zajišťovalo rodině respekt ve společnosti, avšak nezabránilo její chudobě. Hidekiho vzdělání můžeme považovat za typické pro mládež v období Meidži (1868–1912). Dívkám bylo vštěpováno, aby měly co nejvíce synů – budoucích bojovníků za slávu císaře, u chlapců se předpokládala armádní kariéra a ochota zemřít ve válce za zbožštělého panovníka.

Hidekiho naturel do tohoto konceptu přesně zapadal. Už na základní škole proslul tvrdohlavostí, soutěživostí a houževnatostí, ale také absencí smyslu pro humor. Neoplýval ani nadprůměrnou inteligencí, což kompenzoval ochotou tvrdě pracovat. Později o sobě prohlásil: „Jsem obyčejný muž bez výjimečných schopností. Za vše, čeho jsem dosáhl, vděčím dřině a ochotě se nikdy nevzdávat.“

Neúnavný dříč

V patnácti nastoupil Tódžó na kadetní školu a následně na vojenskou akademii v Tokiu, kterou na jaře 1905 absolvoval jako desátý nejlepší z 363 studentů. Ten rok ovlivnil jeho život i dalším způsobem. V září byla podepsána Portsmouthská smlouva, která za amerického zprostředkování ukončila rusko-japonskou válku.

Mnoho mladých Japonců včetně Hidekiho bylo přesvědčeno, že císařství mělo právo po porážce Ruska anektovat Sibiř, a považovalo podmínky smlouvy za zradu. Tódžó uvěřil, že hlavním viníkem údajného bezpráví je Theodore Roosevelt, a tento hněv v něm zažehl nenávist vůči všemu americkému. V osobním životě nicméně zažíval šťastné chvíle – roku 1909 se oženil s Katsuko Ito, s níž pak měl sedm dětí.

Zahraniční zkušenost

Po dokončení vzdělání působil Tódžó u pěchoty v hodnosti podporučíka, v letech 1918–1919 krátce sloužil na Sibiři v rámci expedičních jednotek vyslaných zasáhnout do ruské občanské války. Následně jej nadřízení odveleli do Německa, kde až do roku 1922 zastával funkci vojenského atašé na velvyslanectví v Berlíně. Vzhledem k tomu, že císařská armáda prošla v 19. století výcvikem řízeným německou vojenskou misí, měl myšlenkový vývoj ozbrojených sil evropské mocnosti na japonské důstojníky značný vliv. Tódžó nebyl výjimkou a časem se zhlédl zejména v konceptu totalitárního militaristicky řízeného státu.

Pokrčování: Japonský generál Hideki Tódžó (2): Císařův neoblomný válečný štváč

Když jeho práce v Evropě skončila, vydal se domů mimo jiné vlakem přes Spojené státy. Při této své jediné návštěvě Ameriky nabyl dojmu, že tamní obyvatelé jsou požitkářští slaboši oddaní pouze vydělávání peněz a ukájení svých potřeb.

Oproti tomu Tódžó se holedbal tím, že jeho jediný koníček spočívá v práci. Nad dokumenty sedával dlouho do noci a odmítal se zapojovat do péče o své potomky. Při komunikaci na pracovišti preferoval přísné dodržování pravidel a odsuzoval vyjadřování emocí. Podřízené neváhal fackovat a tvrdil, že pohlavek vnímá jako „nejlepší způsob výcviku“ pro příslušníky nesamurajských vrstev, kteří se od narození neřídí kodexem bušidó.