Pod pojmem „meteoroid“ rozumějí astronomové menší těleso, jež se pohybuje meziplanetárním prostorem. Střetne-li se s atmosférou Země, začne se o ni intenzivně třít, prudce se zahřeje a odpařuje se. Na obloze pak pozorujeme světelný jev – meteor, známou „padající hvězdu“. Malá tělesa až do hmotnosti stovek kilogramů se obvykle odpaří kompletně, zatímco z hmotnějších může až na povrch planety dopadnout pozůstatek – meteorit, tedy „kámen z vesmíru“.
Meteoroidy cestují Sluneční soustavou rychlostmi několika desítek kilometrů za sekundu, což odpovídá řádově setinám procenta rychlosti světla. Při vstupu do atmosféry se jejich rychlost pohybuje v rozpětí od 11 do 72 km/s a se vstupem do ní rychle klesá.
Vědci však nedávno představili studii, podle níž by se mezi meteoroidy mohla tělesa pohybovat i stokrát rychleji a uvedené rychlosti by se již považovaly téměř za relativistické. Podle vědců by takové útvary, spíš zrna s rozměry kolem 1 mm, mohly pocházet z výbuchů supernov, které reprezentují známé metače prachu. A jak by se meteory vyvolané prachem ze supernovy lišily od těch běžných?
TIP: Planetky, komety, meteoroidy: Mohou ohrozit naši planetu?
Vysoká rychlost by zapříčinila okamžitou destrukci tělesa ve značných výškách atmosféry. Na Zemi bychom tedy pozorovali jen jeden záblesk trvající asi desetitisícinu sekundy a neviděli bychom žádnou stopu. Okamžitá destrukce tělíska by ovšem vyvolala rázovou vlnu, kterou by mohly zachytit mikrofony. Jde o chytlavou myšlenku a teprve v budoucnosti uvidíme, zda staví na reálných základech.
