Pokud při uzavírání životní pojistky v kolonce „povolání“ vyplníte „kosmonaut“, sklapne agent šanon a schůzka skončí. Fakta říkají, že kosmických letů se ke konci září 2016 zúčastnilo celkem 546 lidí, z nichž 18 zahynulo v přímé souvislosti s misí; a uvedené číslo se ještě o tři zvýší, započítáme-li tragédii Apolla 1. Zmíněná profese skutečně patří mezi ty rizikové. Potenciální nebezpečí představují například dlouhodobé účinky zvýšených dávek kosmického záření či pobyt v podmínkách mikrogravitace, a vyskytnout se mohou i náhlé zdravotní komplikace. Řídící letových misí se však obávají zejména tří událostí: ohně, dekomprese a otravy.
Požár je obrovským rizikem pro veškerá izolovaná plavidla: nejen pro ta vesmírná, ale i pro lodě na moři či třeba pro letadla. Prostory jsou obvykle malé, oheň se rychle šíří a není před ním kam utéct. V kosmu také již několikrát hořelo, ale prozatím se plameny vždy podařilo dostat včas pod kontrolu.
Dekomprese souvisí s únikem vzduchu. Je-li rychlá, už během několika desítek sekund nastává ztráta vědomí, a na reakci tak nezbývá moc času. Pomalá dekomprese však rovněž znamená krajní riziko. Také k této situaci již v kosmu několikrát došlo, a bohužel i s tragickými následky – například pro posádku Sojuzu 11.
Třetí velkou hrozbu představuje únik nebezpečných látek, jež se rychle šíří ventilačním systémem v malých prostorách kosmické lodi. Mnohé látky používané jako technické (například jako chladivo) mají leptavé účinky a jejich únik je třeba okamžitě zastavit, nebo se musí alespoň zamezit jejich šíření, třeba i trvalým uzavřením příslušného modulu. A přirozeně – také této krizi už posádky v historii kosmonautiky čelily.
