Rostliny se na souši adaptovaly před 700 miliony let. Do té doby rostly jen pod hladinou moří, a před slunečními paprsky je tak chránila voda. Vědce proto zajímalo, co se v jejich stavbě změnilo, že se mohly přizpůsobit životu pod přímým sluncem.
Ukázalo se, že zeleň využívá protein UVR8, který dokáže „odhalit“ záření, jež nejvíc ničí i lidskou pokožku. UVR8 tak určitým buňkám nařídí produkovat sloučeniny, které nejen mírní poškození slunečním svitem, ale také umějí opravit narušenou DNA.
Neznamená to však, že by byly rostliny vůči slunci zcela imunní. Dlouhodobě působící silné UV záření jejich kůru i listy ničí. Pokud jim navíc chybí vláha, zmíněné buňky nedokážou vyrábět dostatek látek bránících poškození. Rada nezalévat v poledne, kdy sluníčko nejvíc žhne a jeho paprsky pronikající skrz kapky vody mohou rostliny „spálit“, tak představuje pouhý mýtus.
