Jak zachránit korály: Recept na záchranu se snaží najít na Seychelách

Korálové útesy tvoří méně než jedno procento podmořského dna, přitom se bez nich neobejde čtvrtina všech mořských živočichů. Vinou globálního oteplování ale vymírají. Recept na záchranu se snaží najít na Seychelách

31.08.2018 - Karolína Tomašková



Podmořský kaleidoskop plný života, tvarů a barev by bez korálů nemohl existovat. Jenže na korálech nejsou závislí jen mořští živočichové, kteří je potřebují jako úkryt a zdroj potravy. Na ekosystému, jehož jsou korály nedílnou součástí, závisí i životy 500 milionů lidí naší planety.

Dvě největší rány

O záchranu podmořského světa cíleně usilují na Seychelách. Území tohoto ostrovního státu se z 99 % nachází pod vodou. Obyvatelé národa, který nemá ani sto tisíc obyvatel rozmístěných na 115 ostrovech, si důležitost korálů dobře uvědomují a už sedm let se snaží zasadit nejen o jejich záchranu, ale i rozmnožování. V podmořských zákoutích tohoto souostroví proto vzniklo jakési oddělení intenzivní péče pro korály.

David Rowat, který je do záchranného projektu zapojen, popisuje kritické okamžiky spojené s populacemi korálů: „Největší změny životního prostředí jsme zaznamenali v roce 1998. Vedly k nejhoršímu vymírání korálů, které tu pamatujeme, a v některých oblastech jsme přišli až o 90 % z nich. Korálové útesy jsme se pak snažili znovu dát do pořádku a celkem se nám i to dařilo, než přišel rok 2016 a další masivní blednutí korálů.“

Školka pro korály

Vymírání korálů je způsobeno oteplováním moří. Korály na neobvyklou situaci reagují uvolňováním řas, které jinak žijí uvnitř jejich schránek, jsou jejich hlavním zdrojem potravy a zároveň i nositelem barevnosti. Pokud se ale vody opět neochladí a řasy se nevrátí, korály vyhladoví k smrti a úplně vyblednou. Aby toho nebylo málo, korály bojují i s větším obsahem oxidu uhličitého v mořích, který jim znesnadňuje budování schránek. Koloběh lidských zásahů uzavírá těžba na mořských dnech, nadměrné rybaření v některých oblastech a samozřejmě znečistění. 

Na Seychelách věnují péči každému malému úlomku korálu, které cíleně pěstují. Jakmile korály v podmořské školce dorostou do velikosti 7–20 cm, potápěči je opatrně sundají ze sítí a pomocí přírodního lepidla je přichytí k útesu. Jen tak mohou korály opět vytvořit zázemí pro pestrobarevné korálové rybičky, krevety, kraby, humry, chobotnice, rejnoky nebo murény. 

Jde i o život na souši

Chloe Pozasová, která dohlíží na fungování celého programu, popisuje strategii celého projektu: „Snažíme se znovu nastartovat prostředí na samotném útesu. Obnova korálů je vlastně jenom nástroj, kterým se snažíme zajistit, aby rekonvalescence útesů probíhala rychleji. Zvlášť když blednutí korálů má pokračovat stále dál až do roku 2050.“

TIP: Katastrofa: Letecký průzkum odhalil rozsah blednutí Velkého bariérového útesu

Program na záchranu korálů na Seychelských ostrovech je největší svého druhu, za dobu svého fungování se lidem zapojeným do projektu podařilo pomoci k životu více než 50 tisícům jednotlivých korálových „štěpů“. Seychelská vláda přitom podporuje nové metody, které by se vedle péče o úlomky snažily korály rozmnožovat a dokázaly vytvářet celé kolonie. Pokud se tento záměr podaří uskutečnit, znamenalo by to zachránit nejen život pod hladinou, ale i ten suchozemský. 


Korály nejsou rostliny

Korály nejsou rostliny. Jde o mořské žahavce, kteří vylučují uhličitan vápenatý pro tvorbu svých vnějších schránek. Korál tedy netvoří samostatný jedinec, ale miliony polypů. Živí se planktonem a řasami.


Další články v sekci