Snad kromě Země nenajdeme ve Sluneční soustavě více fotogenickou planetu než Saturn. Díky rozhlehlému systému prstenců se stal plynný obr jakýmsi symbolem, který ostatně pronikl i do loga časopisu Tajemství vesmíru. Moderní výzkumy ve 20. století ukázaly, že prstence obepínají také Jupiter, Uran a Neptun, přesto jsou ty Saturnovy svým rozsahem a především pozorovatelností jedinečné.
V prvé řadě si musíme uvědomit, že se nejedná o kompaktní útvar, ale o miliardy částic, jež planetu obíhají jako na obřím kolotoči. Podle vysokého lesku lze usuzovat, že převažují ledová tělíska, zatímco síla prstenců (dosahující snad jen několika stovek kilometrů) dokládá, že jde ve většině případů o malé objekty – centimetrové a metrové. Výskyt temných mezer, tzv. dělení, zase naznačuje, že v prstencích dochází ke složité gravitační interakci se soustavou přirozených satelitů, mezi nimiž převládají ledová tělesa.
Je tedy více než zřejmé, že zrod Saturnových prstenců souvisí právě s jeho měsíci. Odborníci přitom pracují se dvěma hypotézami: Buď prstence představují pozůstatek formování systému planetárních souputníků a gravitační vliv již utvořených těles zabraňuje vzniku dalšího objektu; nebo jde naopak o relikt dávné kolize mezi měsíci, načež se zbylé fragmenty rozprostřely kolem planety. Mezi uvedenými možnostmi nelze v současnosti rozhodnout, každopádně roli hraje i třetí mechanismus, kdy se částice v prstencích neustále doplňují z povrchu některého měsíce. Jedná se i o případ prstence označeného písmenem E, jenž se sytí ledovými zrny tryskajícími z gejzírů poblíž jižního pólu Enceladu.
