Jak vzniklo 25 000 panzerů? Výroba německých tanků za 2. světové války (3)

Oproti sovětské a americké sázce na kvantitu i za cenu poněkud horší kvality německá armáda až do konce války trvala na vysoké kvalitě produkce a žádala, aby tanky vyráběli kvalifikovaní dělníci s jakostními nástroji. Spojenecké nálety, zaměstnávání totálně nasazených, nedostatek potřebných surovin a další faktory logicky vedly k oslabování požadavků, ale základní princip zůstával.

Taktové kroky

Pár firem si sice osvojilo „amerikanizaci“ výroby, tedy zavedení montážních linek s plynulým průběhem (například dolnorakouská Nibelungenwerk), ale většina zbrojovek se stále držela jiného systému, který se označoval termínem „Taktzeiten“, což lze přeložit jako „taktové kroky“.

Zatímco při pásové výrobě se produkt plynule posouvá mezi jednotlivými stanovišti, z nichž každé se většinou stará o jedinou jednoduchou operaci, systém Taktzeiten fungoval v krocích, jež znamenaly daleko menší počet stanovišť, ale na všech se provádělo více operací.

Sázka na kvalitu 

Rozpracované vozidlo vždy určitou dobu stálo na stanovišti, kde tým dělníků provedl sérii úkonů, načež se přesunulo k dalšímu týmu, kde znovu strávilo předepsanou dobu. To je také důvod, proč na snímcích z německých továren vidíme u rozpracovaných tanků schůdky nebo žebříky, zatímco fotografie z USA a SSSR nic podobného neprozrazují. Německá armáda totiž měla k pásové produkci dosti silný odpor a soudila, že tento systém nezajišťuje kontrolu kvality a nedovoluje flexibilně provádět změny.

Druhý důvod souvisel s již zmíněnou skutečností, že Němci často zaváděli nové verze a také v průběhu sériové produkce prováděli změny. Proto sázeli na systém výroby, který toto (pokud byli k dispozici kvalifi kovaní dělníci) umožňoval. Naneštěstí pro Němce ale válečný tlak stále víc odkrýval i slabiny tohoto systému. Fronta totiž „polykala“ tanky tempem před válkou naprosto nepředstavitelným, a tudíž se rozhodujícím faktorem stával prostý počet, zatímco Němci sázeli na technologicky sice hodně důmyslné, ovšem právě proto také výrobně extrémně náročné obrněnce. Sofistikovaný, avšak pro válečné podmínky nevhodný systém proto nedokázal s produkcí Spojených států a Sovětského svazu srovnat krok. 

Spojenecké odhady

Mezi důležité úkoly zpravodajských služeb Spojenců patřil odhad produkce německých tankových továren. Ze zpětného pohledu je zřejmé ohromné přeceňování schopností protivníka, jelikož například v roce 1942 dospěly sovětské tajné služby k názoru, že Německo vyrobilo 19 800 tanků a útočných děl, ale ve skutečnosti to bylo asi 6 000. Pro rok 1943 se odhadovalo, že by třetí říše zvládla opět kolem 20 000 těchto obrněnců, byť vzhledem k bombardovací ofenzivě Spojenců a problémům Němců s pracovní silou byl odhad snížen o zhruba 25 %. Reálné výrobní číslo však činilo něco přes 12 000.

Západní zpravodajské služby docházely k podobně chybným odhadům. Například Američané v roce 1943 soudili, že Němci jsou schopni vyrábět okolo 18 000 tanků ročně. Právě v tom roce se ale dostavila zásadní změna, protože po invazi do Itálie se do rukou západních expertů dostal větší počet německých obrněnců, což umožnilo do odhadů zapojit sofistikovanější aparát. Vznikla totiž statistická teorie nazývaná „problém německých tanků“, jak se v matematice dodnes označuje otázka určení celkového počtu prvků množiny, známe-li pořadová čísla náhodně určených prvků. Sériová čísla podvozků, motorů či převodovek posloužila coby základ složitých, ale překvapivě přesných statistických výpočtů.

TIP: Sovětský tank IS-2: Postrach německých Tigerů a Pantherů

Původní zpravodajské odhady usuzovaly, že Němci dokázali v letech 1940 až 1942 vyrábět asi 1 400 tanků měsíčně, ale statistické výpočty tvrdily, že šlo jen o 246 vozidel. Německé dokumenty získané po válce pak ukázaly, že skutečné číslo v onom období činilo průměrně 255 kusů. Použitelnost této metody je dnes již omezená. Existují totiž nepříliš složité nástroje, jak výsledky zkreslovat, například generováním sériových čísel na základě vzorců, jež zná jen výrobce, a proto když matematici nepřítele očekávají prostou číselnou řadu, vedou jejich výpočty ke zcela chybným závěrům.