Jak vznikají objekty označované jako Lyman-alpha blob?
Vypadají jako obří chuchvalce kosmického plynu, především vodíku, rozprostírající se v mezigalaktickém prostoru. Vědci jim říkají Lyman-alpha blob podle charakteristické vlnové délky ultrafialového záření, kterou tyto objekty emitují. Co o nich víme?
Objekty Lyman-alpha blob (zkráceně LAB, česky bychom název mohli opsat jako „skvrnky pozorované ve světle spektrální čáry Lyman-alfa“) se na obloze projevují jako obří koncentrace intenzivní emise v ultrafialové vodíkové čáře Lyman-alfa. Podařilo se je detekovat v roce 2000 pomocí pětimetrového dalekohledu na observatoři Palomar a vědci je intenzivně studovali v navazujícím projektu s využitím velkého pozemního dalekohledu Subaru.
První objevené LAB byly pozorovány s rudým posuvem 3, což odpovídá vzdálenosti asi 20 miliard světelných let. Zařadily se tak k nejrozměrnějším známým objektům ve vesmíru, neboť některé měří i víc než 400 tisíc světelných roků. O jejich původu víme jen málo: V literatuře lze nalézt několik vědeckých hypotéz, všechny však vedou k souvislosti s galaxiemi a jejich vznikem. Není jasné, zda jsou LAB známkou zárodků starých galaktických kup nebo jak vůbec výskyt Lyman-alfa emise souvisí s galaxiemi samotnými. Záření s takovou intenzitou však musí mít původ v nesmírně energetickém zdroji, například v jádrech aktivních hvězdných ostrovů, nebo v akreci materiálu při vzniku raných galaxií.
TIP: Galaxie na úsvitu vesmíru obklopovala oblaka plná vodíku a ultrafialových fotonů
Snímek z kosmologické simulace objektu označovaného jako Lyman-alpha blob zachycuje rozložení plynu uvnitř hala tvořeného temnou hmotou. V nitru systému se nacházejí dvě galaxie s prudkým vývojem nových hvězd, obklopené horkým plynem a mnoha menšími satelitními ostrovy. Fotony záření s vlnovou délkou Lyman-alfa unikají z centrálních galaxií a rozptylují se na chladném plynu, vývojově spojeném se zmíněnými satelity.
