Jak vypadá koloběh metanu na Titanu?
Největší Saturnův měsíc se v mnoha ohledech podobá Zemi. Mimo jiné má hustou atmosféru, v níž se však tvoří metanové srážky
Těleso vyrobené lidskou rukou dosud přistálo jen na několika objektech Sluneční soustavy, každý z nich je ovšem něčím zajímavý. Mezi ty nejpřekvapivější bezpochyby patří Saturnův měsíc Titan, který v roce 2005 navštívilo výsadkové pouzdro Hyugens. Souputník však dlouhá léta zůstává i pod bedlivým dohledem sondy Cassini, jež se složitě proplétá kolem planety a jejích oběžnic.
Ukazuje se totiž, že se Titan v mnohém podobá Zemi, i když ve srovnání s ní získává od Slunce asi jen 1 % energie. Na měsíci totiž probíhá podobný cyklus, jakým prochází na naší planetě voda – pouze s tím rozdílem, že tamní pracovní látku představuje směs uhlovodíků, zejména metan. Pozorování jednoznačně ukazují, že se na povrchu Titanu nacházejí uhlovodíková jezera a řeky, a dokonce i známky uhlovodíkových zátop.
TIP: Průtrže mračen na Saturnově měsíci Titanu: Mnohem větší, než bychom čekali
Na vzdáleném přirozeném satelitu panují takové podmínky, že se metan může snadno odpařovat a stoupat do atmosféry. Tam poté vytváří oblačnost, neproniknutelnou pro vnější pozorovatele v oblasti viditelného záření. A z ní vypadávají metanové kapky, jinými slovy prší metanový déšť: Nepodařilo se jej sice přímo pozorovat, ale nepřímé důkazy hovoří přesvědčivě.
Je dokonce možné, že bychom na Titanu mohli sledovat duhu – ovšem v infračervené oblasti spektra. Atmosféra měsíce vykazuje globální cirkulaci, podobně jako ta zemská. Zdá se, že nejčastěji prší v oblastech tamních pólů, zatímco rovníkové zóny jsou spíš sušší.
