O existenci substance, kterou dnes označujeme pojmem „temná hmota“, nebo přiléhavěji „skrytá látka“, vědí astronomové dlouho. Již na konci 19. století porovnával lord Kelvin počet sledovaných stálic a odhadovanou hmotnost Galaxie, vypočtenou na základě oběžných rychlostí hvězd. Dospěl přitom k závěru, že v Mléčné dráze musí být mnohem víc hmotných objektů, než odpovídá pozorování. Kelvin uvažoval spíš o tmavých (neviditelných) stálicích.
TIP: Jak jinak lze vysvětlit temnou hmotu? Existuje vůbec?
Spojení „temná hmota“ použil poprvé Henri Poincaré na počátku 20. století při diskusi o Kelvinově práci. Podobné závěry na základě většího vzorku pozorování vyslovili v 20. a 30. letech Jacobus Kapteyn a Jan Oort. Hned záhy uplatnil Švýcar Fritz Zwicky viriálový teorém (rovnováhu mezi potenciální a kinetickou energií ve vázaných systémech) na kupu galaxií v souhvězdí Vlasů Bereniky. Získal tak nezvratný důkaz, že uskupení musí obsahovat až 400× víc hmoty, než sledujeme. Jeho práce představovala první solidní doklad existence skryté látky.
