Lety do vesmíru se pojí s prací v tzv. mikrogravitaci, laicky řečeno v „beztíži“. Tělesa na orbitě se tedy nacházejí v pohybovém stavu, kdy prakticky nepociťují gravitační působení Země – i když výpočtem dojdeme k závěru, že velikost gravitační síly planety se na jejím povrchu a na nízké oběžné dráze téměř neliší.
Při meziplanetárních, či dokonce mezihvězdných letech bude situace velmi podobná. Absence „tíže“ přitom negativně ovlivňuje například kardiovaskulární systém, proto lékaři posádku nutí několik desítek minut denně cvičit. Řešením by bylo nahradit tíži jiným silovým působením: Jako nejpřirozenější se jeví rotace kosmické lodi, kdy pocit tíže simuluje odstředivá síla na jejím plášti. Existují však i jiné možnosti – podobně může fungovat lineární urychlování či lineární brzdění.
TIP: Kolik by člověk vážil ve středu Země?
Naproti tomu magnetické pole funkci toho gravitačního nezastane jednoduše proto, že je naše tělo vůči magnetům netečné. „Magnetické boty“ sice zajistí, aby astronaut nepoletoval volně v prostoru, ale jeho tělo bude stále pociťovat působení mikrogravitace se všemi negativními důsledky.
