Tento primát patří americkému Voyageru 1: Aktuálně jej od rodné planety dělí více než 137 astronomických jednotek, přičemž 1 AU odpovídá vzdálenosti Země–Slunce, tj. zhruba 150 milionům kilometrů. Jde zároveň o jeden z nejdéle fungujících automatů, protože pracuje již téměř čtyřicet let – od startu v září 1977.
O takovém výkonu se přitom jeho tvůrcům ani nesnilo. V srpnu a v září 1977 byla vypuštěna dvojice sond Voyager 1 a 2: Obě měly zkoumat Jupiter a Saturn, dvojka však měla studium druhé z planet trochu „ošidit“, aby mohla v lednu 1986 dorazit k Uranu a v srpnu 1989 k Neptunu. Jenže podle hesla „lepší vrabec v hrsti než holub na střeše“ většina vědců preferovala průzkum Jupitera a Saturnu – odborníci zkrátka nevěřili, že by mohly sondy fungovat tak dlouho.
Dnes se předpokládá, že pokud nedojde k nějaké mimořádné situaci, měli bychom signály z Voyagerů přijímat zhruba do roku 2025. Mezi lety 2025 a 2030 (tedy půl století po startu!) totiž poklesne výkon palubního radioizotopového generátoru natolik, že nebude stačit k provozu žádného přístroje – ani vysílačky.
