Jak bude vypadat člověk budoucnosti?

Třebaže z biologického hlediska je člověk živočich jako každý jiný, přece jen se od ostatních tvorů nápadně liší. Naučil se totiž využívat nástroje, díky nimž výrazně překonal omezení vlastního těla: Umí létat, pohybuje se rychleji než kterýkoliv jiný organismus a mimo jiné zvládá napravovat poškození, se kterými by si tělo za normálních podmínek neporadilo. Kam bude daný trend pokračovat a jakým směrem se vydá člověk budoucnosti? 

Ačkoliv všechny odhady na uvedené téma představují do jisté míry spekulace, stále je můžeme opřít o aktuální dění a odrazit se například od palčivých problémů současnosti. Patří k nim i skutečnost, že s rostoucí světovou populací a zvyšující se globální úrovní zdravotnictví stoupá poptávka po náhradních orgánech, kterou momentálně neumíme příliš efektivně uspokojit. V minulosti se odehrávaly pokusy o opravování lidského těla pomocí zvířecích vnitřností – nejčastěji prasečích. 

Nicméně náš imunitní systém tzv. xenotransplantace většinou odmítal a napadal je stejně jako každý nežádoucí předmět v těle. S přijímáním orgánů nepomáhaly ani léky, jež měly za úkol obranyschopnost „mírnit“. Vědci proto upustili od myšlenky využití zvířecích orgánů a zkusili to jinak: Nelze-li aplikovat cizí tkáně, proč v tělech prasat nevypěstovat nové, s lidskou DNA? 

Žít na úkor zvířat

I když to může znít jako čirá fantazie, výsledky výzkumů z posledních let naznačují, že s použitím upravených lidských kmenových buněk bychom právě například v prasatech jednou opravdu mohli nechat růst „lidské“ orgány. Pomyslné náhradní díly by navíc vznikly na míru příjemci, takže by existovala vysoká pravděpodobnost, že je tělo přijme. Dokonce se již podařilo vytvořit životaschopné prasečí zárodky obsahující lidské buňky, a lze tedy říct, že je zde věda na dobré cestě. 

Pojí se s tím však i nemalé etické těžkosti – obzvlášť otázka, zda je správné v náš prospěch takto využívat jiné tvory. A už nyní je jisté, že nezanedbatelná část společnosti by orgány pěstované v prasatech odmítala. Takoví lidé by jistě hledali řešení svého zdravotního stavu v umělých náhradách. 

Pokusy na tomto poli probíhají už desítky let a konečně se začínají dostavovat první velké úspěchy: V roce 2014 byla například představena první funkční umělá slinivka, která se stane nadějí pacientů trpících cukrovkou. Loni navíc započaly klinické testy tzv. biokompatibilního srdce, jež se stavbou i funkcí podobá původnímu lidskému orgánu a bude jej napájet bezkontaktně nabíjená baterie.

Mozku nerozumíme, ale…

Všechny orgány však zatím nahradit nedokážeme a například u mozku tomu velmi pravděpodobně nikdy nebude jinak. V minulosti se sice již experimentovalo s transplantací hlavy na zvířatech, nicméně v případě člověka se i ti nejodvážnější čínští lékaři teprve přou o metodologii. Hlavní problém s mozkem tkví zejména v jeho složitosti a relativní nedostupnosti pro pokusy, tudíž se nám stále nedaří proniknout do všech tajů jeho fungování. Neznamená to však, že bychom přece jen nemohli klíčový orgán či jeho spolupráci se zbytkem těla nějakým způsobem vylepšit. 

Díky rozvoji a miniaturizaci výpočetní techniky se v poslední době uskutečňují dřív nemyslitelné projekty: První bionická protéza dlaně, jež se ovládala pomocí nervových vzruchů nositele, spatřila světlo světa v roce 1993. Obdobné náhrady vznikají také pro dolní končetiny a kybernetizace člověka, která se díky nim odehrává, bude jistě nabírat na tempu. Časem navíc pronikne i do mnohem citlivějších oblastí těla – například do lebky. 

Organické oči sice stále transplantovat nedokážeme, nicméně nezdary na tomto poli nám nebrání pokoušet se o vytvoření náhrady zrakového orgánu. Současné umělé oči umějí převádět vizuální vjemy na elektrické signály, jež pak skrz nervy vysílají do příslušných center v mozku. Přenos obrazu zdaleka není tak dokonalý jako s původními bulvami, přesto už prototypy hrstce pacientů zrak částečně navrátily.

Futuristická telepatie

Pozornost na sebe v poslední době strhávají také tzv. paměťové implantáty, jež pokusným subjektům cílenou stimulací příslušných mozkových center pomáhají zlepšovat paměť až o desítky procent. Pokud se opětovně potvrdí jejich prospěšnost a nezávadnost, je takřka jisté, že si naleznou cestu do lebek široké veřejnosti a mimo jiné uvolní průchod řadě dalších, obdobně fungujících zařízení. 

Nicméně, stejně jako k pěstování orgánů v prasatech se i k zásahům do mozku váže řada etických otázek, z nichž pramení nedůvěra. Na jedné straně bychom pomocí daných zařízení sice mohli léčit různé poruchy osobnosti; na straně druhé však experimenty prokazují, že by nebylo zcela nereálné – pokud se podaří rozklíčovat proces lidského myšlení – přenášet prostřednictvím elektrických impulzů i myšlenky. 

TIP: Mozek jako hřiště vědy: Dokážeme vylepšit lidský mozek?

Díky futuristické telepatii bychom mohli nejen komunikovat, ale také implantovat přímo do hlavy třeba falešné vzpomínky. A právě zde se nabízí široký prostor pro zneužití technologie k manipulaci s lidmi. Otázkou rovněž zůstává, jak zajistit, aby se člověku s poškozeným implantátem například nezačala míchat realita se signály vysílanými okolními jedinci… 

Kontroverze, součást pokroku

Lidské tělo ovšem nemusíme měnit pouze vnějšími zásahy. Dřív či později jej začneme upravovat i zevnitř, tedy konkrétně genovými modifikacemi. V tomto případě však jakýkoliv pokus o pokrok vyvolává velkou kontroverzi. Například čínský vědec Che Ťien-kchuej sklidil rozsáhlou kritiku, když se pochlubil úpravou embryonální DNA u dvou holčiček, jimž zvýšil odolnost vůči nákaze virem HIV. Ačkoliv jeho čin vzbudil u kolegů i veřejnosti spíš negativní emoce, odborník věří, že jde o běžnou reakci na neočekávaný pokrok. „Je mi jasné, že vyvolám kritiku, ale jsem přesvědčen, že rodiny tuto technologii potřebují, a rád podniknu kroky pro jejich lepší budoucnost,“ dodává. 

Ke změně genetické informace využil Che přelomovou techniku CRISPR-Cas9, která umožňuje mnohem přesnější manipulaci s DNA než starší nástroje. Na titulní strany novin a časopisů se přitom nedostala poprvé: Již v roce 2017 oznámil Josiah Zayner, zakladatel společnosti The Odin zabývající se genetickou modifikací, že CRISPR aplikoval sám sobě s cílem ovlivnit vlastní DNA. Dodnes není zcela jasné, zda byl jeho experiment úspěšný. Mnohé však nasvědčuje, že technologii použil špatně, a zásah se tudíž minul účinkem. 

Vylepšení dělící společnost

I kdybychom však prozatím nepřistoupili na plnohodnotnou genetickou modifikaci, mohli bychom alespoň částečně uspíšit neustále probíhající evoluci člověka: Na první pohled se sice zdá, že jsme se za posledních několik tisíc let nijak nevyvinuli, ale opak je pravdou. Lidské tělo se mění pořád, v závislosti na okolních podmínkách a událostech, jimž je vystaveno. Charakter nám „utužovaly“ například morové epidemie a mimo jiné jsme se pozvolna naučili i v dospělosti pít mléko, zatímco jiní savci jej přijímají pouze na počátku života. 

TIP: Pohled do budoucnosti: Jak bude vypadat náš svět za 100 let? 

Některé prognózy uvádějí, že v budoucnu budeme mít kupříkladu výrazně objemnější mozkovnu a patrně větší oči. Existují však i pochmurnější vize: Například slovenský biochemik Ladislav Kováč předpokládá, že se Homo sapiens zanedlouho stane obětí své touhy po nepřetržitém a stále se stupňujícím potěšení, takže nakonec tiše vymizí obklopen virtuální realitou. 

O moc optimističtější není ani teorie, že pokud se časem budou stále víc využívat implantáty a genové modifikace, objeví se technologie, na něž zdaleka nedosáhnou všichni. Nůžky ve společnosti se tak budou dál rozevírat a rozdíly mezi vrstvami obyvatel, mnohde propastné již dnes, ještě porostou.