Jacklyn H. Lucas: Nejmladší mariňák s Medailí cti

Nejvyšším a také nejprestižnějším vyznamenáním, které může příslušník amerických ozbrojených sil obdržet, je Medaile cti (Medal of Honor), kterou jménem Kongresu uděluje prezident Spojených států. Existují tři varianty: pro pozemní síly, letectvo a námořnictvo. Základním kritériem pro udělení tohoto ocenění je prokázání „výjimečné odvahy a nebojácnosti v situaci ohrožující vlastní život a nad rámec služebních povinností“

Teenager u odvodu 

V současné době je evidováno celkem 3 519 citací k udělení Medaile cti, z toho za činy spadající do období druhé světové války toto ocenění dostalo 472 osob. Dnes žije 72 nositelů tohoto vyznamenání, čtyři z nich si je vysloužili v letech 1941–1945. Extrémně náročná kritéria vedla k tomu, že přibližně 60 % Medailí cti rozdělených za období druhé světové války bylo přiznáno posmrtně. Prvními nositeli se stalo 17 mužů, kteří prokázali mimořádné hrdinství při japonském útoku na Pearl Harbor 7. prosince 1941. Obdobných primátů bychom našli ještě celou řadu, mezi nimi například i nejmladšího oceněného, kterým se stal svobodník námořní pěchoty Jacklyn Lucas, který Medaili cti získal ve svých 17 letech za hrdinství v bitvě o Iwodžimu.

„Jack“ Lucas se narodil v Plymouthu v Severní Karolíně 14. února 1928, otec mu brzy zemřel a matka jej poslala na vojenskou školu. Dne 8. února 1942 se Jacklyn bez jejího vědomí dobrovolně vydal k odvodu, u kterého tvrdil, že je mu 17 let (ve skutečnosti mu bylo sotva 14), a jelikož měl nezvykle vyvinuté svalstvo, měřil 1,73 m a vážil 82 kg, komise nepojala podezření a poslala jej k základnímu výcviku. Po jeho absolvování získal odbornost ostrostřelce a člena kulometného družstva a byl přidělen k doplňovacímu útvaru na Havaji. Po nějakém čase však vojenští cenzoři z jeho dopisů přítelkyni zjistili, že je mu ve skutečnosti 15 let, a tak následovalo odvelení od bojové jednotky. Domů jej však neposlali, neboť proti tomu velmi tvrdošíjně protestoval.

Útěk na frontu

Lucas pak během následujícího roku „rebeloval“, neboť měl vztek, že se nemůže účastnit bojových akcí. Spoustu času tak strávil odpykáváním různých trestů. Když mu jeden z nich skončil, rozhodl se pro další akci na vlastní pěst. Desátého ledna 1945 bez povolení odešel od své jednotky a proplížil se na transportní loď USS Deuel, která vezla vojáky na Iwodžimu. Během plavby se pak ohlásil u kapitána Roberta Dunlapa (mimochodem taktéž pozdějšího nositele Medaile cti) a řekl mu o své touze dostat se do boje. Že mu bude za pár dnů 17 let, však Jack opět taktně zamlčel.

Ke své radosti pak byl jako střelec přiřazen k rotě C I. praporu 26. pluku námořní pěchoty, s níž se 19. února 1945 zúčastnil vylodění. Již o den později postupoval se třemi spolubojovníky klikatými zákopy, když narazili na 11 japonských vojáků. Strhla se přestřelka, Jack údajně dva protivníky zabil a pak si všiml, že do jejich zákopu přilétly dva granáty. Místo toho, aby se ukryl, zalehl je svým tělem, čímž zachránil své kamarády.

Nejvyšší ocenění

Jeden granát nevybuchl, druhý jej však těžce zranil. Teprve druhého dne pak byl objeven, ošetřen a následně odeslán domů, kde prodělal celkem 21 operací. I po nich mu v těle zůstalo na 200 kovových střepin. Dne 18. září 1945 byl Jacklyn Lucas ze zdravotních důvodů zproštěn služby a 5. října obdržel Medaili cti, čímž se stal jejím nejmladším nositelem u námořnictva v dějinách a nejmladším oceněným druhé světové války.

TIP: Stíhač George Welch: I přes kocovinu hrdinně bránil Pearl Harbor

Po válce Lucas vystudoval univerzitu, v roce 1961 znovu vstoupil do armády a sloužil u 82. výsadkové divize, neboť chtěl překonat svůj strach z výšek. Mimo jiné přežil výcvikový seskok, při němž se mu neotevřely dva padáky. Dobrovolně se přihlásil ke službě ve Vietnamu, což mu ale nadřízení nepovolili, a tak svou kariéru ukončil roku 1965 v hodnosti kapitána. Jack Lucas zemřel 5. června 2008.