Individuální výkony německých pilotů: Husarské kousky stíhačů Jagdwaffe (3)

V noci z 9. na 10. července 1943 začala spojenecká invaze na Sicílii. Vylodění proběhlo úspěšně a odpor obránců začal sílit teprve při postupu do vnitrozemí. Jagdwaffe se pokoušela pomoci své těžce zkoušené pěchotě i útoky proti pozemním cílům, k čemuž Messerschmitt Bf 109 nebyl zrovna ideální letoun. Jeho řadový vodou chlazený motor špatně snášel poškození a kanon ráže 20 mm proti obrněné technice mnoho nezmohl.

S messerschmittem proti tankům

Smrtelně nebezpečným útokům na tanky se přesto nevyhýbal ani velitel JG 77, major Johannes Steinhoff : „Jako připravené k přehlídce stojí na silnici vozidla a tanky. Potlačuji stroj a výstřely mého kanonu přehlušují motor. V ústech cítím opět známou hořkou chuť a mám vyschlá ústa. Při útoku značně vzrostla rychlost a ke střelbě mi zbývá jen několik sekund. Světlý nitkový kříž zaměřovače se odpoutává od tmavé země a rychle v něm probíhají obrysy vozidel.

V zaměřovači rychle roste tlustý tank, střely mého kanonu se odrážejí od pancíře, rozlétají se na všechny strany a před mýma očima mizí na zemi. Odstředivá síla mě tiskne na padák při prudkém stoupání a pospíchám podél silnice na západ. Na zemi vidím hořící vozidla, převržená děla, rozházenou munici a divoce skákající džípy na útěku do polí. Tento pohled navozuje klamný pocit převahy. Zatáčím vlevo, a když se otočím, vidím, jak jeden z našich letců letí nízko, příliš nízko. Srazil se s vozidlem v koloně a okamžitě zmizel ve víru kovu a vysokém plameni výbuchu. Zahlédnu tuto strašlivou smrt jen na sekundu, jen jedním okem.“

Poslední naděje

Na samém konci války zasáhla do bojů nad Německem jednotka, jaká neměla v historii leteckých válek obdoby. Byla složená z nejlepších stíhacích es Luftwaffe a ve výzbroji měla nejvýkonnější stíhačku své doby – proudový Messerschmitt Me 262. Začátkem ledna 1945 byl velitel Jagdwaffe Adolf Galland pro neustálé rozpory s Hermannem Göringem odvolán z funkce, vyvstal však problém, kam poslat propagandou oslavovaného národního hrdinu. Galland odmítal zařazení na nějakou štábní funkci a opakovaně tvrdil, že chce opět létat.

Tehdy začala vznikat jednotka Expertů, která dostala oficiální označení JV 44 (Jagdverband 44). Během dubna se u ní sešlo celkem 19 držitelů Rytířského kříže s obrovským množstvím sestřelů na kontě. Přišlo i několik bývalých pilotů bombardérů a úplných nováčků od III./EJG 2, která přeškolovala piloty na proudovou techniku. Galland o takové letce příliš nestál, je ale zajímavé, že několik z nich přesto u jednotky zůstalo do konce války.

Trojnásobný taran

Patřil mezi ně i Ofw. Eduard Schallmoser. Na konci března 1945 byla jednotka prohlášena za bojeschopnou a letouny začaly přelétávat do Mnichova. Během letu si JV 44 připsala neobvyklý „sestřel“, když se právě mladý Schallmoser zapletl do souboje s Lockheedy P-38 Lightning a s jedním z nich se srazil, přičemž stíhač vyvázl nezraněn. Dne 16. dubna Gallandova jednotka zaútočila na americké bombardéry a její velitel poslal k zemi dva B-26 Marauder. Schallmoser získal další vítězství, ale opět se jednalo o srážku s nepřítelem a opět jako zázrakem přežil.

Hned následujícího dne vzlétlo devět Me 262 na obranu Mnichova před velkou formací čtyřmotorových bombardérů. Galland počkal, až nepřítel proletí hustou palbou flaku, a pak zaútočil. Jedna trojice po druhé odpálila do formace své rakety, Eduard Schallmoser však opět nezvládl svůj letoun a křídlem narazil do vysoké směrovky Boeingu B-17. Neovladatelný bombardér se roztočil a s celou osádkou se zřítil k zemi. Ofw. Schallmoser měl větší štěstí a stihl ze svého stroje vyskočit. Šlo již o jeho třetí taran během dvou týdnů, naštěstí pro něj i jeho spolubojovníky válka zanedlouho skončila.