Zvláštní jev: Ve sluneční koroně „prší“ chladnoucí plazma
Snímky mise Solar Orbiter posloužily k detailnímu výzkumu koronálního deště na Slunci
Slunce je nejen zdrojem životodárných paprsků a zničujících slunečních erupcí, odehrává se na něm i celá řadu zvláštních jevů. Patří k nim i tzv. koronální déšť, který vlastně funguje podobně jako ten pozemský. Jen místo vody „kondenzuje“ ve sluneční koroně a silných magnetických polích chladné plazma, které pak padá zpátky na sluneční fotosféru.
Na koronální déšť se nedávno detailně zaměřil tým odborníků, které vedl fyzik Patrick Antolin z britské Northumbrijské univerzity v Newcastlu a výsledky jejich bádání by se měly v příštích dnech objevit v odborném časopis Astronomy & Astrophysics. Při výzkumu byly neocenitelné především snímky evropské sondy Solar Orbiter (SolO), která krouží v těsné blízkosti Slunce.
Meteoritický déšť na Slunci
Díky snímkům mise SolO badatelé zjistili, že koronální déšť tvoří shluky plazmatu o velikosti až 250 kilometrů. Spíše než dešti se tak tento jev podobá pádu meteoroidu. Ukázalo se také, že když shluky plazmatu padají zpět na fotosféru Slunce, vznikají ve směru jejich letu horké skvrny, kde se díky stlačování plynů objevují teploty až kolem milionu °C. Tyto skvrny přetrvávají jen několik minut.
TIP: Astronomové prozkoumali magnetické pole sluneční korony
Když pozemskou atmosférou prolétají meteoroidy, obklopí je velký žár, v jehož důsledku meteoroidy přijdou o podstatnou část hmoty a někdy i hlučně explodují. Jak ale zjistil Antolin s kolegy, při koronálním dešti to probíhá jinak. „Atmosféra“ Slunce je totiž mnohem řidší než ta pozemská. Siločáry mohutných magnetických polí Slunce vytvářejí „tunely,“ jimiž se pak kusy plazmatu koronálního deště pohybují jako na gigantické autodráze. V důsledku toho se kusy plazmatu dostanou do fotosféry prakticky neporušené, aby tam nakonec explodovaly v intenzivním záblesku záření a horka.