Zvířata ovládaná emocemi: Cítí psi vinu? Jak je to s city u slonů nebo třeba u myší?
To, že René Descartes neměl pravdu, když zvířata označil za pouhé „živé stroje“, je jasné každému, kdo vlastní domácího mazlíčka. Dnes už víme o chování živočichů mnohem více a můžeme se tedy podívat i na ty druhy, které jsou svými emocemi nebo morálkou zvlášť výrazné
Vina skutečná nebo vyvolaná
Pokud má být výčet „city vybavených“ zvířat alespoň vzdáleně úplný, nemůžeme z něj vynechat naše psí přátele. Tyto zdomácnělé šelmy vykazují úžasně pestrou škálu pocitů a emocí. Vědci se ovšem stále nemohou shodnout, zda zvířata cítí kromě empatie a soucitu také vinu a lítost, jestliže něco nežádoucího provedou. U psů se to zdá být na první pohled zřejmé – když jim páníček vyhubuje, chovají se tak, jako by se styděli a svého prohřešku upřímně litovali. Díky jedné vědecké studii z roku 2009 ale vědci zjistili, že psi se takto chovají i v případě, že například zakázaný pokrm nesnědí – stačí pouze nazlobený výraz nebo postoj jejich majitele, a už projevují lítost nezávisle na své skutečné vině.
Psi patří k odvěkým průvodcům člověka a díky tomu jsou i jedním z nejpočetnějších druhů šelem na světě. Vědci v roce 2013 odhadli, že celosvětově žije asi 987 milionů psů. Z toho však pouze pětina je chována v roli domácích mazlíčků v ekonomicky rozvinutých státech. (foto: Shutterstock)
Obři plní citů
Mezi tvory, jimž rozhodně nelze upřít vysokou dávku morálky a starostlivosti o druhé, bezpochyby patří největší suchozemští živočichové dnešního světa – sloni afričtí. Několik tun vážící obři jsou známí složitými rituály, které člověka ohromují už od doby, kdy začal stáda slonů dlouhodobě pozorovat. Fascinující jsou zejména sloní pohřební rituály a dlouho trvalo, než byli biologové ochotní zprávám o nich vůbec uvěřit: Když například zemře člen sloního stáda, ostatní nad jeho odchodem „truchlí“ a dokonce jeho tělo jakoby pohřbívají pod trávou a listím. Následující týden pak nad mrtvým tělem drží jakousi čestnou stráž a brání mrchožroutům v jeho konzumaci. V následujících letech se navíc na místo úmrtí svého druha vracejí, jako kdyby chtěli „zavzpomínat“.
U slonů byla také prokázána schopnost sebepoznání a rozlišení vlastního odrazu v zrcadle. Pokusy tak doložily, že tento velký chobotnatec dokáže to samé, co bylo dříve prokázáno jen u primátů a delfínů. (foto: Shutterstock)
Soucit v myším kožichu
Hlodavci nejsou mezi lidmi zrovna oblíbení. Většina z nás je má pouze za přemnožené škůdce, kteří nás okrádají o zásoby a znečišťují naše okolí, někdo z nich má dokonce panickou hrůzu. Pravda o krysách a myších se ale nedá redukovat pouze na naše domněnky a pocity. Někteří hlodavci totiž mají vysoce vyvinutý smysl pro péči o své blízké a umí soucítit s jinými zástupci svého druhu. Ošklivý experiment z roku 1958 ukázal, že krysy mají soucit s jinými krysami, a to do té míry, že jsou ochotny kvůli nim i hladovět. Když testované krysy pochopily, že potravu dostanou pouze v případě, že aktivují páčku, která následně způsobí bolest jiným krysám, této možnosti nevyužili. Jak by se asi ve stejné experimentu zachovali někteří lidé?
Další laboratorní experiment z roku 2006 zase doložil, že myši jsou schopny vcítit se do pocitů jiných myší – když jim známá myš trpěla, v jejich výrazu bylo možné zaznamenat stejnou bolestnou grimasu. Podmínkou ale bylo, že trpícího jedince musely osobně znát již z dřívější doby. (foto: Shutterstock)
Pomáhej, aby ti pomohli
Ve výčtu city vybavených živočichů nemohou samozřejmě chybět delfíni, jejichž inteligence a složitost chování jsou pověstné. Zajímavé je, že tito kytovci dokážou cítit náklonnost a snahu pomáhat i vůči jiným živočišným druhům. Zdokumentované jsou případy, kdy delfíni ochránili lidské plavce před žraloky nebo pomohli tonoucímu potápěči dostat se ke břehu. Byly dokonce pozorovány případy, kdy delfíni pomohli zpět do hlubší vody také větším dezorientovaným kytovcům. Stojí za zmínku, že delfíni zároveň uplatňují pravidlo reciprocity – pokud pomohou jinému tvorovi, očekávají za to, že se v podobné situaci zachová stejně. Takovéto etické smýšlení je u živočichů velmi neobvyklé a přiznejme, že není vlastní ani všem lidem.
Delfíni byli už ve starověku vnímáni jako pomocníci člověka, jak dokládá i jejich role ve starořecké mytologii (nebo ve výtvarném umění Mínojské civilizace). Případy zachránění plavců delfíny se tak nejspíš odehrávaly již v dávných dobách. (foto: Shutterstock)
Okřídlení žárlivci
Vysoká složitost a komplexita chování zvířat se neprojevuje jen ve formě soucitu a empatie. U některých ptačích druhů lze pozorovat projevy žárlivosti. Takové chování bylo pozorováno například u salašníků (Sialia), pěvců z čeledi drozdovitých. Když samečkové tohoto rodu odletí a shání potravu nebo stavební materiál na dokončení hnízda, stává se, že samička hnízdo opustí a komunikuje s jiným samcem. Jak zjistili ornitologové pozorující tyto ptáky v 70. letech minulého století, „podvádění“ samečkové reagovali na takové chování velmi ostře – například samičce vytrhávali pírka a klovali ji do zobáčku. Žárliví ptáci se zkrátka chovali velmi agresivně, což je typické i pro jiné inteligentní tvory s vysokým stupněm složitosti chování.
Salašníci jsou teritoriální ptáci žijící na americkém kontinentu, kteří značně trpí zavlečením vrabců domácích a špačků, s nimiž často neúspěšně soupeří o vhodné hnízdní dutiny. Již v 70. letech 20. století se jejich početní úbytek pohyboval v desítkách procent. (foto: Wikimedia Commons, Nigel, CC BY 2.0)
