Ztracený císařský rod: Vymřeli Lucemburkové také po přeslici?

Dne 9. prosince 1437 vydechl ve Znojmě naposledy císař římský, král český a uherský, Zikmund Lucemburský v požehnaném věku 72 let. S ním vymřel po meči i rod Lucemburků. Podle dávné Karlovy smlouvy zdědil trůn Albrecht II. Habsburský, který byl navíc manželem Zikmundovy dcery Alžběty (1409–1442). Od ní tedy můžeme sledovat osudy lucemburských potomků přes ženskou linii. Víme, že měla jediného syna Ladislava Pohrobka (1440–1457), který však zemřel bezdětný v mladém věku 17 let.

Sestry v akci

Nicméně pozor, ještě předtím se Alžbětě narodily dvě dcery, které pokračování lucemburského genu zachránily. Nejstarší Anna (1432–1462) se vdala za saského vévodu Viléma, s nímž měla dcery Markétu a Kateřinu. Ta si vzala Hynka z Poděbrad, tedy syna českého krále Jiřího, se kterým ovšem děti neměla. Naopak Markéta, jež se přivdala do Branibor za tamního kurfiřta, s ním zplodila četné potomstvo obojího pohlaví.

Ještě četnějších porodů se dočkala další Zikmundova vnučka Alžběta Habsburská (1436–1505), pojmenovaná po své matce. Ta se totiž provdala do Polska za krále Kazimíra IV. Jagellonského a získala přízvisko Matka králů. Nejen že na polský trůn postupně usedli tři její synové (Jan I., Alexandr I. a Zikmund I. Starý), ale pro nás je nejznámější její nejstarší syn Vladislav (1556–1516), který se stal i králem českým a uherským. 

Jagellonci tedy rázem ovládli tři velké země, na které si o dvě století dříve dělali zálusk Přemyslovci. Může nás nicméně těšit, že jejich krev alespoň skrz ženskou linii ve vládnoucích liniích zůstala. Stejně jako ta lucemburská, protože Vladislav Jagellonský (a jeho tři bratři) byl pravnukem Zikmunda Lucemburského, a tedy prapravnukem Karla IV. A ten byl jak známo vnukem českého krále Václava II., který dočasně ovládal zmíněné tři trůny (byť ten uherský jen prostřednictvím svého syna). Na tomto příkladu je vidět, jak byly evropské vládnoucí dynastie navzájem spřízněné, takže vymření po meči i přeslici bylo takřka vyloučené.

Další lucemburské ženy

Zikmundova dcera Alžběta nebyla jediným lucemburským potomkem, který pro Evropu zachoval gen Karla IV. a Přemysla Otakara II. Dcera Jana Zhořeleckého Eliška (1390–1451) se dvakrát provdala, přičemž s prvním manželem měla dvě děti (syna a dceru), ale ty umřely příliš brzy. Takže se sice stala vládnoucí lucemburskou vévodkyní (vládla 1411–1443), ale pokračování rodu nezajistila.

Tím ovšem výčet Lucemburkoven v této generaci končí, takže se musíme podívat o generaci výše.  A tady už to vezmeme v rychlosti, protože výčet jmen je široký. Nejprve se podíváme na dcery Karla IV., který je využíval jako „sňatkové zboží“ pro vládce celé Evropy. Bohužel ani ony neměly štěstí na potomstvo, podobně jako Karlovi synové. Markéta, Kateřina, Alžběta, Anna se sice staly královnami (či alespoň vévodkyněmi) různých zemí od Uher a Chorvatska až po Anglii, ale žádná z nich nepovila dítě.

Jediná Markéta (druhá Karlova dcera toho jména, pojmenovaná až po smrti té první) provdaná za norimberského purkrabího měla dceru Alžbětu Norimberskou, která pak měla také stejnojmennou dceru provdanou za jistého německého šlechtice Jana z Werdenbergu, s nímž měla četné potomstvo. Pak jsou tu tři dcery moravského markraběte Jana Jindřicha jménem Alžběta (Eliška), Kateřina a Anna. U nich je situace ještě jednodušší, protože se potomka nedočkala žádná z nich, ačkoliv se všechny provdaly do dobrých rodů. 

TIP: Skandál v nejvyšších kruzích: Ošklivka Markéta zavrhla svého lucemburského manžela

A kdybychom postoupili ještě o generaci výše k prvnímu českému Lucemburkovi králi Janovi, tak z jeho tří dcer, které se dožily dospělosti, vynikla potomstvem pouze Jitka (1315–1349), která se provdala za francouzského následníka trůnu Jana (II.) zvaného Dobrý a díky tomu stala pramáti tamního královského rodu z Valois.