Ztichlá zákoutí skalního města: Na výletě za skalami zdobenými sněhem

Pokud skály překryjí přívaly sněhu, jsou turistické trasy mezi nimi téměř neschůdné. Jestliže je ale zima na sníh skoupější, stane se procházka skalním městem příjemným a zároveň romantickým zážitkem.

Věže zasněženého velkoměsta

V zimě se skalní scenérie vyznačují neopakovatelným půvabem. Sněhový lem totiž na mnoha místech zvýrazní kontury pískovcových útvarů, které bychom jindy možná minuli bez povšimnutí. Platí to i pro plošně nejrozsáhlejší skalní město na území naší vlasti – národní přírodní rezervaci Adršpašsko-teplické skály, která je součástí CHKO Broumovsko. 

Rezervace je dobře dostupná i v zimním období, a to jak po silnici od Náchoda a Teplic nad Metují, tak od vlakových zastávek na trati Trutnov – Teplice nad Metují. Toto vpravdě skalní „velkoměsto“ je sice součástí jediné tabulové plošiny, ale samostatný vchod tu mají dvě pískovcové partie – severnější Adršpašské skály a na zbytku rozlehlejší Teplické skály. 

Vyhlídkový hrad a tajemné podzemí

Vchod do Teplických skal je blízko železniční zastávky Teplice–Skály a samozřejmě zde nechybí ani parkoviště. Na vstupném v zimě ušetříte (pokladna je zavřená) a hned za vchodem se cesta noří do hlubokého, skalami lemovaného údolí. Minete dřevěný altán Ozvěnu (dříve se tu střílelo z moždíře a pak střelci počítali, kolikrát se ozvěna odrazí od skalních stěn…) a po modrých značkách celkem zvolna stoupáte roklí Skalního potoka. Ke zpestření trasy zde patří odbočka na vyhlídkový ostroh někdejšího hrádku Střmen. Výstup k němu po kovovém schodišti a v horní části i strmém žebříku je však v zimě limitovaný množstvím sněhu a někdy také námrazou. Na vrcholku však oceníte pěkný výhled přes záplavu lesů i hlubinu pískovcových kaňonů – Skalního potoka a Vlčí rokle – i do blízkého okolí Teplic nad Metují.

Nedaleko odbočky na Střmen si asi jen málokdo povšimne malých otvorů na dně rokle, přecházejících do temné hlubiny Teplické jeskyně. Tvoří ji soustava převážně těsných síněk a chodbiček v mezerách mezi skalními bloky a zřícenými balvany, vyplňujícími dno rokle. Zdejší podzemí je proto dostupné (přesněji řečeno průlezné) jen speleologům, kteří zde pronikli do délky 1 065 metrů. To je i rekordní údaj mezi všemi pseudokrasovými jeskyněmi (tj. vzniklými jinak, než krasovými procesy) na území naší vlastí. 

Od Smetany k Řeznické sekyře

Ve všech částech údolí je k vidění řada rozličných „kamenných hříček“. Mnohým z nich lidská obrazotvornost dala více či méně přiléhavá pojmenování. Cestou například minete Sklad sýrů, což jsou oblé, jakoby na sobě naskládané vrstvy pískovců, ve stromoví se skrývá Pernikářka, Permoník a dokonce tu „sedí“ i Bedřich Smetana u klavíru. 

Projdete Skalní bránou, kde má pamětní desku německý básník a nadšený geolog Johann Wolfgang Goethe, jenž zdejší i sousední Adršpašské skály obdivoval na sklonku 18. století. Vysoko nad cestou se pak klene Vlaštovčí hnízdo, respekt budí k „ataku napřažená“ Řeznická sekera a přilehlému Skalnímu náměstí dominuje štíhlá Strážní věž s něžnou Skalní nevěstou.

Chrám i kamenné safari

Na Skalním náměstí začíná i končí okružní trasa ústřední částí Teplického skalního města, provázená informačními tabulemi naučné stezky. Zprvu se proplétá úzkými soutěskami s poněkud širšími partiemi Velkého a Malého chrámové náměstí. Za Skalní korunou, což je štíhlá věž s malebně „zčechraným“ vrcholkem, se rozevře impozantní amfiteátr strmých Chrámových a Martinských stěn, protnutý temnou průrvou Skalního chrámu. Pod jeho „gotickou“ klenbu směřuje odbočka ze značené trasy a v počátcích zdejšího turistického ruchu se dovnitř chodilo dokonce s průvodcem vybaveným hořící loučí. A k potěše návštěvníků tu vyhrával i flašinet… 

Následujícímu a poněkud rozevřenějšímu úseku při prohlídkové trase se odedávna říká Krakonošova zahrádka, ovšem v zimě je jeho půvab poněkud studený. Sněhový lem zde – podobně jako v přilehlém kaňonu Anenského údolí – zvýrazňuje řadu pitoreskních útvarů, z nichž některé připomínají zkamenělé safari. A tak tu snadno rozeznáme Kance, Psa, Ledního medvěda, Orla, Spící labuť a dokonce i poněkud kuriózní dvojici Ježka na žábě. Stejně tak jako řady dalších působivých útvarů jde samozřejmě o zcela nahodilé přírodní výtvory, vzniklé postupným zvětráváním nestejně odolných vrstev pískovců. 

Sněhu jako na Sibiři 

Neméně zajímavá je i závěrečná část turistického okruhu, kde se cesta vine vskutku těsnými a na sebe navazujícími soutěskami s příznačným pojmenováním Podsvětí a Sibiř. V zimních měsících, a někdy i dlouho do jara, to tu skutečně bývá jako „na Sibiři“, zvláště když jsou sněhové bariéry natolik vysoké, že zcela znemožní, nebo alespoň značně znesnadní průchod soutěskou. V tom případě vám nezbude nic jiného, než se vrátit stejnou trasou přes Chrámová náměstí. 

Mezi skalními městy

Turistickým značením jsou samozřejmě dostupné i další partie Teplického skalního města. Kouzlem romantiky například dýchá Vlčí rokle, vyhloubená horním tokem říčky Metuje a od vstupní partie procházená žlutě značenou trasou. V tomto půvabném, asi čtyři kilometry dlouhém skalnatém údolí, se širší úseky střídají s těsnými úžinami. Ke zdejším zajímavostem patří nezamrzající Stříbrný pramen, v němž voda vyvěrající pod tlakem víří nános písku se „stříbrně“ lesklými šupinkami slíd. Výhradně zimní záležitostí jsou pak působivé ledopády, které zdobí boční vodopádové stupně a temné převisy. 

TIP: Půvab kamenných útvarů České republiky: Kazatelny v chrámu přírody

V mokřinových úsecích Vlčí rokle byly před nedávnem obnoveny povalové chodníky, které umožňují průchod do poněkud odlehlé závěrečné části údolí. Odtud vede přes soustavu dřevěných schodů a žebříků značená spojka do sousedního Adršpašského skalního města, ovšem tento náročnější přechod může být v zimě nebezpečný a je proto vhodnější si jej nechat na letní turistickou sezonu.